Příběh Pátého elefanta

1. června 2016 v 7:00 | Zdeňka M. |  Příběhy
Tentokrát se můžete mrknout na můj první úkol na předmět "Zeměplochismus", jde o příběh o Pátém elefantovi, kterého jsem se dovolila pojmenovat. Napsala jsem jako studentka Havraspáru Cesmína Hardy studující první ročník v Bradavicích na Hogwarts.cz. A nedivte se, Úžasnou Zeměplochu mám ráda, i když jsem se ještě neprokousala všemi díly, tak se alespoň vzdělávám okolo ní. :-)

Zadání: V úvodu hodiny jsem se zmiňoval o Pátém elefantovi a jeho pádu na Zeměplochu. Vaším dnešním úkolem bude mi tuto pověst sepsat vlastními slovy. Všechny potřebné informace, které by vaše vyprávění mělo obsahovat, naleznete ve výkladu. Rozsah minimálně na 3 palce.

V době, kdy Velká A´Tuin vylétla z mlhovin a začala plout vesmírem, tak na jejím krunýři skutečně kráčelo pět slonů - Berilia, Tubul, P´Phon Velký, Jerakeen a pátý známý jako Bezejmenný, kteří měli za úkol nést na svých zádech Zeměplochu až do konce věků. Všech pět obrovských slonů tak mnoho let kráčelo po krunýři želvy a nesli své břímě. Svůj úděl si ani neuvědomovali, protože jim Stvořitel zapomněl dát mysl, a tak bezduše kráčeli stále za sebou po krunýři.


Až jednoho dne kolem prolétala Myšlenka, mířila vesmírem někam do neznáma a hledala vhodný objekt, kterému by dala inteligenci a schopnost rozvíjet své myšlení. Usadila se na okraj Zeměplochy, což není přesné, jelikož jde o nehmotnou bytost z jiné sféry bytí, kde si chtěla pouze odpočinout před nekonečnou cestou. Mnoho mágů se snažilo upoutat její pozornost, ale Myšlenka si jich ani nevšimla. Sama se zahloubala do svých myšlenek tak hluboce, až si vůbec nepovšimla, že její éterické tělo mírně přesahuje přes Krajopád a na okamžik se dotklo Bezejmenného jako lehký vánek. Myšlenka se pak vznesla, zmizela mezi hvězdami a dál se nic nedělo.

Po velmi dlouhé chvíli však pátému elefantovi podivně zasvítily oči a on se zeptal: "Kdo jsem?" Ostatní obrovští sloni mu nemohli odpovědět, protože postrádali mysl. Bezejmenný tedy kráčel dál, tak jak se od něho očekávalo. Jenže po nějaké době se opět zeptal: "Kam kráčím?" Odpovědi se mu znovu nedostalo, kráčel tedy dál.
Když se jednou myšlenky rozeběhnou, tak se nedají jen tak zastavit a Bezejmenný začal uvažovat nad svým životem. Netoužil dál tupě kráčet, jako to dělali jeho bratři, tak se jednou pokusil zastavit, jenže do něho Berilia drcnul chobotem a Bezejmenný se raději zase rozešel. Byla to pro něj bezvýchodná situace, na krunýři Velké A´Tuin totiž nebylo tolik místa, aby se mohl vymanit z otrocké práce vlečení Zeměplochy a sednout si na chvíli někam na okraj. Pátý elefant tedy šel dál, ale začal se dívat kolem sebe a snil o vzdálených hvězdách. Jak by vypadal jeho život, kdyby byl dán na jinou želvu? Proč Zeměplochu nemůže nést pouze Velká A´Tuin, která jen pluje vesmírem? Proč zrovna on musí trčet tady a nikam nemůže?

Otázky si klad dál, až ho jednou napadlo, že čtyři obrovští sloni mohou svět nést na svých zádech stejně dobře jako pět slonů a rozhodl se, že se osvobodí. Nejdříve nevěděl jak to udělat, ale nakonec dostal nápad. Všiml si, že některé vesmírné kameny kolem Velké A´Tuin krouží v určitých intervalech. Bezejmenný si počkal, až se jeden z nich přiblížil dost blízko, přikrčil se, rychle se otočil a rozeběhl se. Musel pospíchat, aby jej některý z jeho bratrů nesmetl, ale povedlo se mu to a on na okraji krunýře skočil na vesmírný kámen, který však váhou slona změnil dráhu. Sice se vznesl nahoru, ale pak odbočil a zamířil k Zeměploše.
Bezejmenný na okamžik zažil nádherný pocit stavu beztíže, jenže pak zafungovala gravitace a on začal padat dolů. Dopadl do oblasti Überwald, kde způsobil obrovské zemětřesení a změnu povrchu. Lidé se domnívali, že tam spadla hvězda a tak začali kopat v domnění, že najdou poklad, místo toho našli jen tuk, hrozně moc tuku. A tak byl založen největší tukový důl na Zeměploše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama