"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Tajemství hlemýždího domečku

15. ledna 2015 v 22:37 | Zdeňka M. |  Obchod „U starého Mudrce“
Další pokračování příběhu Obchod "U starého Mudrce", tentokrát Adélu čeká trochu podivný rozhovor a dozvíme se, co se skrývá ve zlatém hlemýždím domečku. Inspirací mi byla snílkovská Iluze pro Vladana, kterou připravila skvělá Maglaiz. Moc děkuji.

Zdroj jsem nenašla... inpirace z Iluze pro Vladana.

Dorazila jsem domů a domnívala se, že se celý svět kolem mě musel zbláznit, protože jinak to není možné. Ti dva z obchodu jsou nějací šílenci a o Kosťákovi raději nemluvím. Končím s tímhle bláznovstvím a hodlám na to všechno zapomenout. Strýc Gregory má smůlu, jeho dědictví rozhodně nepřijmu. Mám svůj život, i když není dokonalý, ale nikdy nepřijmu to, že by kolem nás žily nějaké kouzelné bytosti. Magie neexistuje, to je přece jasné.


Převlékla jsem se do domácího oblečení, kabát hodila přes židli a šla uvařit oběd. Sice žiji sama, ale soused odvedle je přátelský chlapík, se kterým si dobře rozumím a občas ho pozvu na jídlo. Alois Semínko taky žije sám, je mu okolo padesáti let, a pokud vím, tak za ním nikdo nechodí. Je to ovšem nadšený zahradník, takže jeho byt je jedna velká džungle. Pěstuje snad všechno, co jde. Takže mě zásobuje zeleninou, ovocem, ale také květinami. Vážně milý chlapík.

Večer jsem si chvíli četla knihu Levandulový pokoj, která mě opravdu nadchla a mohu ji všem doporučit. Je to vážně nádherný příběh, který všechny čtenáře pohltí. Už jsem cítila, jak se mi zavírají oči, tak jsem knihu zaklapla a chystala se na kutě. Pak jsem si ovšem povšimla, že mi pravá kapsa u kabátu světélkuje. Co to je? Sáhla jsem do kapsy a vytáhla nějakou hlemýždí ulitu. Rozhodně nevypadala jako obyčejná, připadal mi jako ze zlata a byla docela těžká. Nějaká soška ve tvaru ulity? Upoutal mě kamínek, vypadal jako diamant, což určitě nebyl, ale rozhodně celá ulita byla nádherná. Kde se mi vzala v kapse? Musí být jedině z toho divného obchodu. Co to zase znamená? Řešit to nebudu, zhasla jsem lampičku a šla spát. Ulita zůstala ležet na nočním stolku.

Za nějakou dobu jsem se probudila, měla jsem divný pocit, ale neuměla ho vysvětlit. Podívala jsem se na budík, byla půlnoc a chtěla jsem zase usnout, když jsem si všimla, že ta ulita doopravdy vydává světlo. Vzala jsem ji do ruky a za svitu měsíce (nebo spíše pouličního osvětlení) jsem si ji prohlížela. To světlo vycházelo z toho krásného kamínku. Asi nějaká žárovička, nebo co.
"Slyšíš, Adélko?" ozvalo se do ticha bytu. Strnula jsem a uvažovala, že se mi to jen zdá. Jenže nezdálo, hlas se za chvíli opakoval a volal mě. Ten hlas. Znám ho. To je přece hlas strýce Gregora. Fajn, začínám mít halucinace.
"Adélko, podívej se do hlubin kamenu na hlemýždím domečku." Uposlechla jsem a zdálo se mi, že tam vidím svého zesnulého strýce.
"Strýčku Gregory?" zeptala jsem se tiše.
"Odpusť, že jsem tě nepřipravil, ale tvůj otec mě to nenechal dokončit."
"Připravit na co?" podivila jsem se.
Usmál se a vypadal smutný. "Mysli na mě," řekl a já nechápala, co chce, abych udělala. Ale najednou stál přede mnou, i když byl mírně průsvitný jako duch.
"Ty jsi duch? Nebo jsem se vážně zbláznila?"
Popošel k mé posteli a sedl si na okraj. "Ano, svým způsobem jsem duch."
"Ale proč jsi nešel tam někam dál, nebo kam mrtvý obvykle jdou."
"Bohužel nemohu. Dalo by se říci, že jsem se upsal ďáblu, i když to není tak docela pravda. Spíše jsem se upsal Obchodu," vysvětlil tiše.
Ničemu jsem nerozuměla. "Obchodu? Co tím myslíš? A jak tě napadlo, že bych mohla po tobě převzít ten tvůj obchod u Vltavy?"
"Kéž bych ti to všechno mohl vysvětlit a od malička tě na to připravit, ale bohužel osud tomu chtěl jinak. Obchod "U starého Mudrce" není obyčejný obchod, je magický a dědí se v naší rodině už po mnoho a mnoho generací. Byl založen někdy v době Rudolfa II., kdy se Praha stala prahem do magického světa, ale vlastně tu byl, jen v jiné podobě, ještě dlouho předtím. Říkají nám Mudrci, protože máme velké vědomosti a dokážeme pomoci téměř všem. Ale já bych použil spíše pojem strážci, protože zároveň chráníme kouzelné bytosti před zlem, které se šíří v lidském světě. Nejsme ovšem žádní kouzelníci, i když díky moudrým knihám můžeme použít i nějaká kouzla..."
"Kouzla? Rudolf II.? Práh do magického světa? To nemyslíš vážně. Jak tomu mám uvěřit," vykřikla jsem a bezradně rozhodila rukama. "Tohle se mi stejně jen zdá. Jsi mrtvý, takže tady vlastně nejsi. Celé to je jen hloupý sen."
"Adélo, má duše je uvězněna v tom zlatém hlemýždím domečku, je to pouzdro na duše. Takže máš pravdu, nejsem tady fyzicky a má duše je tady s tebou." Podíval se na mě a viděl, že začínám propadat panice. "Nemám žádné děti, celý život jsem zasvětil Obchodu a mé práci, ty jsi jediná nástupkyně, kterou Obchod přijme za svou paní. Jinak se propadne do Nicoty a zlo bude zase o hodně silnější."
Zavrtěla jsem hlavou. "Fajn. Takže ode mě očekáváš, že zachráním svět tím, že povedu nějaký hloupý obchod se starými krámy? A co tam vlastně mám dělat?"
Strýc se zatvářil vyčerpaně a oddechl si. "Vidím, že Volfy ti toho asi moc nevysvětlil. Pán Obchodu prodává různé věci, které kouzelné bytosti potřebují, aby mohly existovat. Třeba děda Vodička miluje naložené žáby, pro vodníka je to pochoutka. Neplatí penězi, kde by je vzal, ale rybími šupinami, které v rukou vodníka získávají kouzelnou moc a jsou velmi ceněny. Jiní potřebují něco jiného, někdy je to třeba jen rady, milé slůvko, nebo něco kouzelného. Záleží na tom, o koho zrovna jde. Seznam zákazníků je v Obchodě a Volfy se v něm vyzná, takže by ti mohl hodně pomoci."
"Jakou roli v tom hraje ten advokát Kosťák?" zeptala jsem se narovinu, protože tohle mi už nějakou dobu vrtá hlavou.
"Pšš, jeho jméno se nevyslovuje nahlas," zašeptal.
"Jo, toho jsem si všimla. Volfy i děda Vodička řekli jen ON a vždy věděli, o kom mluví. Kdo je to a proč se jeho jméno nesmí vyslovit."
Vzdychl a podíval se mi do očí. "Kdo to je, to ti nepovím, na to musíš přijít sama. Jen tě upozorním, že s ním budeš muset jednat v určitých věcech okolo Obchodu, ale to zjistíš, až přijde pravý čas. On se určitě ozve sám, tuhle příležitost si nenechá ujít. A proč se jeho jméno nesmí vyslovit? Tím ho zavoláš."
"Skvěle jsi mi to vysvětlil, takže teď už všemu rozumím. Ale nikde ho tu nevidím," prohlásila jsem ironicky.
"Zatím jsi do kouzelného světa jen nakoukla, takže se nic nestalo, ale až do něho vejdeš a staneš se součástí Obchodu, pak tě uslyší, ať budeš kdekoliv."
Na to jsem se jen zamračila. To už zní vážně ujetě.
"Neměl bych tě do toho tahat, ale jiná možnost není. Myslel jsem, že mám více času, ale to jsem se spletl. Nyní je řada na tobě. Jen ti říkám na rovinu, nezáleží, jak se rozhodneš, už ses napojila na magii, i když o tom ještě nevíš. Proto bude lepší, když přijmeš své místo v Obchodě."
"Fajn, strýčku, udělám to, ale jak se v tom všem mám vyznat?"
"Děkuji. Volfy ti pomůže, ví, co má dělat. A ještě, tenhle hlemýždí domeček si nech u sebe, ať se po něm shání kdokoliv. Může ti nabízet cokoliv, ale ty to nesmíš přijmout. Hodně štěstí."
"Počkej! Jak tě zase přivolám."
"Stačí jen myšlenka," řekl s úsměvem a zmizel. Ulita už nezářila a já si najednou připadala sama. Do čeho jsem se to nechala uvrtat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama