"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Možná jsem divná, ale dopisování mi dělá radost!

17. listopadu 2013 v 9:56 | Zdeňka M. |  Myšlenky ve větru
Nejspíš si o mě budete říkat, že jsem divná, ale již od dětství miluji dopisy, pohlednice a především dopisování s přáteli. Je to úžasné, když ve schránce objevíte byť jen krátký pozdrav od někoho, kdo si na vás vzpomněl, to je pak den hned veselejší. Je to drobná radost, ale přinese hodně dobré nálady.
"Provázková nástěnka" na pohledy a dopisy, kam dávám ty nejoblíbenější.


V dnešní společnosti všichni spěchají a nikdo přitom nic nestíhá, natož aby si našel čas se zastavit a jen tak pozdravit přátele. Samé plány do budoucna, že se sejdete v ten a ten den, ale nakonec sraz na poslední schůzku odvoláte, a tak se klidně můžete "scházet" i pár měsíců, než to nakonec klapne. Dřív (v době bez mobilů a internetu) to přece šlo, tak proč dnes ne?

Změnit lidi nejde, nebo je snad přinutit, aby se vrátili do "doby kamenné" a domlouvat se přes dopisy, ale někdy stačí jen chtít. Proč neposlat pozdrav jen tak a někoho překvapit? To udělá radost každému a rozdávat dobrou náladu je důležité, ne? Přitom nemusí jít o žádné předlouhé "romány", klidně postačí napsat jen to, že na něho myslíš a máš ho rád. Každý by měl vědět, že je tu někdo, kdo na něho nezapomněl, tak proč mu tu radost neudělat?
Ráda posílám pozdravy svým přátelům, oni mi sice většinou poděkují přes SMS nebo na Facebooku, ale já jsem šťastná, protože jsem někomu udělala radost. Ano, dostat dopis či pohled je krásný pocit, ale odeslat ho je ještě lepší, protože tím potěším své blízké.

Musím se zde i pochlubit, protože jsem si našla dvě nové "dopisní kamarádky", s kterými si píšu přes dopisy a pohlednice. Osobně je neznám, ale v psaních se pomalu poznáváme a povídáme si, což je nádherný pocit. A kdo jsou tyto výjimečné osůbky? První je Hanka a druhou je Maglaiz, s kterou si občas vyměníme i nějaký čajík. :-) Oběma patří velké díky, že do toho šly se mnou a přeji si, aby nám tato přátelství přes Hlemýždí poštu vydržela co možná nejdéle.

Letní nadílka dopisů a pohlednic

Možná jsem vážně divná, a dopisování je v dnešní době už mrtvé, ale já vydržím a snad si i do budoucna budu mít s kým posílat psaní. Moji "dopisní přátelé" totiž v poslední době padají jako mouchy a snad nedopadnu tak, že si ty pozdravy budu psát sama sobě. To by bylo velice nemilé. :-(
Kdyby někdo měl chuť, tak se můžeme domluvit. Co? Nešel by někdo do toho se mnou?

A co vy? Jaký máte názor na dopisování? Patříte mezi ty, co ještě olizují známky, nebo se na dopis díváte jako na přežitek pradávné doby?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 17. listopadu 2013 v 11:23 | Reagovat

Dopis posílám jen občas někomu, většinou ke zvláštní příležitosti (narozeniny, Vánoce) a vzhledem k tomu, že k němu vždy přidávám i nakreslený obrázek, většinou nějaké děsné veledílo, tak se k napsání dopisu odhodlám opravdu jen málokdy. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama