"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Dopis pro přítelkyni

16. září 2013 v 7:33 | Zdeňka M. |  Myšlenky ve větru
Neděle 15. září 2013
Drahá přítelkyně,
píši Ti poprvé a doufám, že přijmeš tento list jako důkaz mého přátelství k Tobě, protože si nedokážu představit, že bys nebyla.
Ano, rozhodla jsem se Ti napsat, aby se odprostila od svých pocitů a vypsala se z toho, když s Tebou nemohu hovořit.

Je neděle ráno, tady v Makově prší a mě je dopláče, protože jsem se večer dívala na nádherně natočený film Královská aféra, ale k němu se vrátím později, nejdříve zajímavá kniha, která ve mně zanechává velký obdiv.


V pátek jsem začala číst knihu Rozum a cit od Jane Austenové, vlastně jsem od ní původně nic neočekávala, jen nějakou romanci z 19. století, ale již po přečtení několika řádků jsem byla naprosto unešená autorčiným stylem. Je procítěný až dojemný, postavy tak nádherně vykresleny, že si mezi nimi připadám jako bych se ocitla v jejich čase a mohla si užívat společnosti mladých dam i různých pánů, kteří sice vypadají jako pravý džentlmeni, ale všichni tohoto titulu rozhodně nedosahují.
Přiznám se, že bych na počátku 19. století žít nechtěla, protože ženy tu nemají žádná práva. Nemohly dělat nic bez souhlasu rodiny, jen se výhodně vdát, mít děti a starat se o blaho manžela a své rodiny. Běda té ženě, která by se chtěla odlišovat a nedej bože se třeba živit sama...
Obdivují Jane Austenovou za to, že se dokázala postavit společnosti a stvořit postavu jako Elinor z právě čteného Rozum a cit, nebo Annu z Anny Eliotové, a pak Elizabeth z Pýchy a předsudku. Všechny tři dámy spojuje síla jít si za svým, zachovat si rozum a hlavně se podle něho řídit.
Elinor je tak z části nepochopena svou silně emotivní matkou a až příliš kontrastuje se svou citlivou sestrou Mariannou. Rozumná dívka je praktická a s tvrdostí života se dokázala smířit, zároveň mu čelí a rozum jí velí se přizpůsobit. Proto může občas působit odtažitě, nebo až chladně. Na druhou stranu Elinor nečeká zklamání a ztráta romantických ideálů a snů, jako její přecitlivělou sestru Mariannu, která má křehkou dušičku, jenž se snadno roztříští jako skleněný poklad. Ale takový je již život.
Znáš mě, víš, že se mi více zamlouvá Elinor svým rozumným chováním, které obdivuji, protože i ve vypjatých situacích si dokáže zachovat tvář a chovat se vybraně a diplomaticky.
Ještě jsem knihu nedočetla, a již jsem nadšená, určitě se pustím do čtení i dalších románů od této výjimečné spisovatelky, kterou jsem si jednoduše zamilovala.

Včera večer jsem se dívala na ČT1, dávali film Královská aféra, který mě v závěru dohnal k slzám, přestože jsem věděla, jak to musí skončit. V tomto případě se happyend očekávat nedal, protože temnota vládne světu.
Film se odehrával v Dánsku 18. století za vlády krále Kristiána VII., který byl považován za blázna, ale on nebyl ani tak chorý, jako spíše nepochopený. Nebyl tu nikdo, kdo by mu pomohl zesílit na boj se svými démony.
A tohoto krále provdali za mladičkou anglickou princeznu Hannoverskou, jenž byla zvyklá na volnomyšlenkářství a hlavně svobodu. V novém domově jí však čekala jen samota a útisk. Již po příjezdu jí vyhodili většinu knih, protože ty byly v Dánsku cenzurované.
No, a během cesty po Evropě se král Kristián setkal s německým vesnickým lékařem Johannem Friedrichem Struenseem, který byl zastánce Osvícenství a dokázal Kristiána pochopit. Zároveň ovšem pochopil i královniny myšlenky, a tím rozehrál nebezpečnou kru, která mohla mít pouze tragický konec. Johann se pustil do obnovy Dánska a krále k tomu vedl, zavedl tolik užitečných věcí pro lid, království se najednou stalo světlem pro celou Evropu.
Závěr je jasný, byli tu politici a Kristiánova nevlastní matka, chtěli starý řád a nerozpakovali se sáhnout k manipulacím a lžím. Obelhali krále a odsunuli ho na vedlejší kolej, Johanna popravili a královnu Karolinu Matyldu poslali do vyhnanství do Německa.
Pokrok se ovšem zastavit nedá, a tak se vítězové neradovali příliš dlouho. Johann měl pravdu, když říkal, že generace jejich dětí bude ta, která prosadí Osvícenství, a dovedou svět k nové době. Jen asi nečekal, že by se toho nedožil.
Johanna hrál skvělý herec Mads Mikkelsen, kterého znám hlavně ze seriálu Hannibal, kde ztvárňuje dr. Hannibala Lectera. Obě role dokázal zahrát skvostně a já ho za to obdivuji.

Je neděle ráno a mě je k pláči, když si vzpomenu na film Královská aféra. Nejspíš si myslíš, že jsem přecitlivělá jako
Marianna, a nejspíš máš pravdu. Někdy jsem asi prostě na měkko. Nebo na mě už začíná doléhat melancholie podzimu. Je zataženo, deštivo a svět jako by vybledl.
Naštěstí mám Tebe, drahá přítelkyně, které mohu kdykoliv napsat a nejspíš toho budu hojně využívat. Co na tom, že jsi jen imaginární a vlastně neexistuješ? Pro mě tu jsi jako opora, za což Ti patří velké díky.
Tvá
Zdeňka.
P. S. Brzy se napíšu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama