"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Miminka nikdy dělat nebude...

1. října 2012 v 15:41 | Zdenina Vankov |  Moji mazlíčci
Omlouvám se za svou nepřítomnost, ale poslední dobou jen a jen čtu a nic jiného netvořím. Teď se to ale pokusím napravit a přinášet vám aktuality z mé smečky.
.
Toddíkovi bylo 28. července rok a já se konečně dokopala, aby šel na kastraci, která by mu měla pomoci trochu se zklidnit. Jinak by se mi taky mohl "usouložit" k smrti. Připouštět jsem ho nikdy neplánovala, takže kastrace je asi nejpohodlnější způsob.

.
V pondělí 6. srpna jsem Toddíka s přetěžkým srdcem předala paní doktorce a nechala ho v přepravce na veterině v Klatovech. Byla jsem domluvená, že ho přinesu na 18. hodinu. Proto jsem ho nesla tak, že jsme byli v půl šestý na náměstí a Toddík se tu půl hodinu probíhal na vodítku kolem lavičky, ale sám si pak už zalezl do tašky a chtěl spát. Před šestou jsem stanula před ordinací a paní doktorka mi ještě dovysvětlila, co Todda čeká a já ho tam zanechala.
On byl v pohodě, venku se proběhl a tak šel spinkat, ale já byla nějak naměkko a málem jsem se rozbrečela. Nějak jsem dopředu tušila, že Toddík bude v pohodě, za to já to budu až příliš prožívat. Zatím jsme byli odloučeni jen jednu noc, takže se mi nedivte.
Do přepravky jsem mu dala dvě trička, jeden hamak, který jsem mu spíchla na míru do přepravky, napáječku a misku na dvířka, protože trochu kape a dvě hračky - míček a jeho plyšovou potvoru.
.
Cesta do Sušice prý proběhla v pořádku, Todd spal nebo si hrál s hračkami. Pobyt na klinice v Sušici proběhl taky v pohodě, jen v noci prý nechtěl spinkat a místo toho žmoulal plyšovou potvoru.
.
V úterý 7. srpna ve 14 hodin jsem si pro něho přišla na veterinu v Klatovech a paní doktorka mu ještě něco píchla, rozloučila se s ním, řekla mi instrukce, kdyby nastaly nějaké komplikace (ty naštěstí nenastaly) a já šla s Toddíkem domů.
Byl nějaký odpočatý, takže v přepravce zlobil a chtěl ven, ale jinak je to moje zlatíčko a statečný kluk.
.
Ale řeknu vám, že to byl hodně blbý pocit, když jsem šla v pondělí bez něho domů. Najednou mě přepadla nějaká tíseň, co když se mu něco stane a já ho už nikdy neuvidím. Vím, že to nejspíš přeháním, ale je jako moje děťátko. Dokonce i to jeho zlobení mi chybělo.
Oba jsme tuhle zkoušku zvládli a já ho už nikomu nedám.
.
Asi mi páni doktoři zapomněli říct, že se má uklidnit. Sice už neobskakuje plyšáky, ale zas pro změnu všechny objímá tlapkami jako šílenec, Whitee je z něho naprosto nešťastný a i když mu Todd vlastně nic nedělá, jen se po něm válí, tak kocour vřeští jako by ho na nože brali.
.
A tak fretčí zbojník Todd miminka nikdy dělat nebude...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 1. října 2012 v 20:13 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale tenhle článek mi přišel strašně slaďoučký, přiblble jsem se při jeho čtení usmívala. :D Hlavně, že jste oba OK a vše dobře dopadlo. :-)

2 Haimi Haimi | Web | 2. října 2012 v 13:15 | Reagovat

Kdybych tohle napsala já, Skřetice by řekla něco na způsob "mateřské pudy" :). Z článku mám stejné pocity, jako psala v předchozím komentáři :).

3 Monča Monča | Web | 9. října 2012 v 16:16 | Reagovat

Asi tak, fretky jsou jako dětičky a spousta lidí je tak bere. Pro majitele i pro tu freťáka je rozhodně příjemnější, když je kastrovaný, nemá v hlavě jenom fretčí holky, je mazlivější a víc si hraje :-) . Ten pocit znám, mám podobný když jedu třeba kurz nebo tábor, i když se o ně stará jedna super paní, která má taky fretku, s tou jějí domácí všichni běhají po celém baráku a prostě se mají super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama