"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Služba v pekle - 2. kapitola

20. února 2012 v 14:24 | Zdenina |  Služba v pekle
2. kapitola
Když se Karolína ráno probudila, oheň byl již vyhaslý a v jeskyni bylo chladno, proto velice ocenila Hubertův kabát, do kterého se mohla před zimou zachumlat. Rozhlédla se a Lojza chrněl nedaleko za kamenem, ale Huberta nikde neviděla. Vstala a šla se po něm podívat.
Objevila ho, jak sedí venku u jeskyně. Měl zavřené oči, ale Karolíně něco říkalo, že nespí.
"Co tu děláš? Měla bys ještě spát," podotkl Hubert.
"Nějak se mi už nechce," špitla tiše Karolína.
"Aha, Lojza zase chrápe, co?" doplnil Hubert a zaposlouchal se do ranního ticha, z jeskyně se právě ozvalo zachrápání.

"Není to tak hrozné," řekla a usmála se na něho. "Není ti zima? Dal jsi mi svůj kabát a teď určitě mrzneš," doplnila Karolína.
"Jde to, nic co bych nevydržel."
Karolína si k němu přisedla, chvilku tam spolu jen tak seděli a poslouchali ptačí zpěv a jiné zvuky lesa.
"Kam nemůžu s vámi?" řekla náhle Karolína, až po ní střelil pohledem.
"Cože?" vyhrkl ze sebe.
"No, jak se mě večer Lojza ptal, jestli umím vařit, a ty na to, že nemůžu s vámi. O co šlo?" projevila svou zvědavost Karolína.
"Nemůžeš jít s námi do pekla," odpověděl jí Hubert, ale ona na něho nechápavě koukala, a tak pokračoval. "My v pekle moc nevaříme, prostě to neumíme. Vždycky si jen něco upečeme, ale kuchaře sháníme už dlouho."
"Aha, a co by ta služba v pekle obnášela?" zeptala se zvědavě.
"Na to se ani neptej! A stejně, služba v pekle není nic pro tebe," vyhrkl Hubert.
"A proč?" divila se Karolína.
"Jsi příliš hodná a… prostě z tebe čistota úplně čiší. Nevinnost v pekle nemá co dělat," řekl Hubert podrážděně.
"Asi máš pravdu. Ale co pak děláš v pekle ty? jsi hodný a přátelský," řekla a dívala se mu do očí.
"Děkuju, ale mám své chyby, a hlavně jsme čert, takže do pekla patřím," podotkl hořce.
Dál tam spolu seděli tiše, Karolína se chumlala v kabátu a Hubert odpočíval opřený o skálu.
...
Lojza zívnul a vylezl z jeskyně. Rozhlédl se a protáhl ztuhlá záda. Uviděl Karolínu, jak se choulí v kabátu a přemýšlel, kdy vlastně měli v pekle naposled nějakou služku. No, rozhodně to už pár desítek let bude. Lucifer to dost nerad vidí, protože ženská v pekle prý rozptyluje čerty. Ta poslední, co tam byla, rozhodně rozptýlila dost čertů, Lojza byl mezi nimi. Lucifer ji pak vyhnal, protože nebyl spokojený. Ale tahle Karolína je jiná, čistota z ní doslova čpí a to je vlastně taky problém. Do pekla patří jen zlý a zkažený lidi, ne nevinní a čistí, to by Lucifer nikdy neschválil. Ale co, za pokus nic nedá, jenže na službu do pekla musí jít člověk dobrovolně, a to je taky obvykle problém. Kdo by chtěl dobrovolně sloužit v pekle?
"Karolíno, umíš vařit?" zeptal se Lojza tiše.
"Nech toho a dej jí pokoj," procedil Hubert mezi zuby, aniž by otevřel oči.
"S tebou se nikdo nebaví. Ptal jsem se jí!" vykřikl Lojza.
Hubert vyskočil na nohy a oba se na sebe vrhli. Síra byla cítit všude, jak po sobě prskali. Karolína se postavila stranou a chvíli je nechápavě pozorovala. Už věděla, proč se říká: hašteřivý jako čert.
Oni se ani moc nemlátili, spíš se jen pošťuchovali a strkali do sebe.
"Nechte toho!" vykřikla bezradně Karolína.
Hubert tedy pustil Lojzu, ale ten ho ještě jednou majznul po hlavě. Karolína si ho za to změřila pohledem a on toho raději nechal. Věděl sice, že je to člověk, ale vypadala jako nějaká čarodějnice.
"Tak o co se tedy jedná?" zeptala se, když se oba uklidnili.
"No, víš…" koktal Lojza.
"O službu v pekle?" řekla Karolína.
"Jo, přesně," vyhrkl ze sebe Lojza.
"Dobře tedy, stejně momentálně nemám kde složit hlavu, ale než na to kývnu, chci se zeptat na podrobnosti. O co jde?"
"Prostě budeš u nás dole v pekle vařit nám čertům, tedy jestli to umíš," řekl Lojza s nadějí v hlase.
"Nejsem nějaký mistr, ale základy mám," řekla a v duchu děkovala kuchařce Blaženě, že jí potajmu dávala ty hodiny vaření. "Nebudu muset upisovat svou duši, že ne?"
"Ne, jen budeš u nás sloužit za nějaký plat," vysvětlil jí Hubert.
"A na jak dlouho je ta služba?" řekla a podívala se na Huberta.
"Tak to je různý. Klidně to může být rok, dva nebo na dobu než budeš chtít odejít. To rozhoduje Lucifer, ale obvykle to bývá na jeden rok," objasnil jí to Hubert.
"Ale Lucifer má právo tě klidně vyhodit, kdyby ses neosvědčila," dodal Lojza.
"To zní docela dobře. Myslím, že bych to mohla zkusit," řekla Karolína a Lojza se zaradoval, Hubert tak nadšený nebyl.
...
Společně obešli skály, až se před nimi objevil velký kamenný oblouk. Lojza k němu přistoupil a dotkl se několika kamenů, pak se z oblouku začoudilo a náhle tam byl vchod.
"Opravdu chceš jít s námi, Karolíno?" zeptal se Hubert.
Karolína jen přikývla a nejistě přistoupila k oblouku blíž. Viděla dlouhé schodiště a nejistě se podívala po Hubertovi.
Sestoupili až dolů, kde se rozkládala velká jeskyně. Byl tam cítit silný zápach síry, potu a krve. Karolíně se nejdřív motala hlava, ale pak si na ten smrad zvykla. Bylo zde o dost tepleji než nahoře v lese, takže si rozepnula Hubertův kabát.
Prošli velkou jeskyní a zamířili k vratům, kde stáli dva vypelichaní čerti. Oba nebyli zrovna fešáci a měli na nohách kopyta, to Karolínu udivilo, protože Lojza ani Hubert kopyta neměli. Ale raději se na to neptala.
"Kdo to je?" ozval se čert s černými vlasy.
"Co tady dělá? Je nevinná, nepatří sem," vyštěkl ten druhý.
"To je naše nová kuchařka, tedy jestli jí Lucifer schválí," řekl Lojza s úsměvem na tváři.
"Kuchařka? Tak to jo, jen pojď dál, děvenko," pronesl ten čert s černými vlasy s úsměvem na tváři, až se odhalily jeho zčernalé zuby. Ten druhý otevřel bránu a Karolína se svými čertími průvodci vešla do pekla.
"Teď musíme za Luciferem, aby ti dal smlouvu," vysvětlil jí Hubert.
"Smlouvu? Ale nebude žádné upisování duší!" vyhrkla ustrašeně Karolína.
"Jasně, že ne, neboj se pořád. Ale smlouvu mít musíš, aby sis pak nemohla stěžovat, že jsme třeba nedodrželi dohodu," řekl Lojza.
Pokračovali dál, kolem byly obrovské kotle a ohně, ale také duše hříšných lidí, kteří si tu odpykávali své tresty. Karolína se otřásla, a zimou to rozhodně nebylo.
Prošli dalšími místnostmi a Karolína zjišťovala, že to tady všude vypadá velmi podobně. Velké jeskyně s kotli, ohni, dušemi a kolem všeho hodně čertů, někteří byli hodně vypelichaní a jiní byli vcelku fešáci. Jen doufala, že tady nebude věčně bloudit.
...
Konečně dorazili k velkému kamennému schodišti bez zábradlí, které vedlo vzhůru. Nahoře byl o kus vedle vidět balkón, Lucifer asi rád pozoruje čerty a dění v jeho pekelné říši.
Vyšli až nahoru, Karolína cestou jednu klopýtla a asi by spadla, kdyby ji Hubert včas nezachytil.
Na posledním schodě uviděla před sebou velké dveře, Lojza zaklepal. Chvíli se nic nedělo, ale pak se rozletěly dveře a v nich se objevil zjizvený obličej šklebícího se čerta. Karolína bojovala s mdlobami, ale nakonec to ustála. Jen doufala, že tahle obluda není Lucifer.
"Co chcete?" vyštěkl ten ošklivý čert a všechny tři si změřil pohledem.
"No, my jdeme za pánem, Šklebaku," řekl rychle Lojza a bylo vidět, že je trochu nervózní.
"Jo, já vím, tak pojďte," odsekl čert Šklebak a šel před nimi.
"Šklebak? To se tak jmenuje?" podivila se Karolína tiše.
"Původně měl jiné jméno, ale po té nehodě, co se mu stala, mu Lucifer dal tohle," vysvětlil jí šeptem Hubert.
Prošli síní, Šklebak zaklepal a otevřel před nimi další dveře. "Lojza a Hubert se vrátili, pane," oznámil Šklebak a zmizel za dveřmi, které zavřel.
Karolína se rozhlédla po rozlehlé místnosti a byla překvapená. Nikde tady nebyly mučicí nástroje, nebo tak něco, jak předpokládala. Byl tu velký kamenný stůl, křeslo, krb a obrovská police se stočenými pergameny. Odhadovala, že se asi jedná o smlouvy. Pak tu byl ještě trůn vytesaný ve skále zdobený drahými kameny. Opodál byl závěs, který byl zatažený.
"Kde jste byli tak dlouho?" zaburácel hlas.
"My jsme přečkali noc v nedaleké jeskyni, pane," vykoktal ze sebe Lojza.
"Cože? Měli jste se vrátit okamžitě, nebo snad ne?" vykřikl hlas a roztáhl se závěs.
Vyšel vysoký, pohledný muž s černými vlasy a hnědýma očima. Ocas ani kopyta neměl, ale rohy ano. Karolína si ho prohlížela, ale snažila se při tom skrýt za Huberta.
"No, my jsme měli hlad, pane," vyhrkl Lojza.
Lucifer chtěl něco poznamenat, ale pak ucítil člověčinu a konečně uviděl za čerty krčící se Karolínu. Prohlédl si ji.
"Copak je to za divoženku?" řekl zvědavě.
"To je Karolína a umí vařit. Takže by nám mohla dělat kuchařku, pane," řekl Hubert a ustoupil o krok stranou, Lucifer si tak mohl pořádně Karolínu prohlédnout. Nevypadala zrovna vábně, děravé boty, z čertovského pláště vykukovaly cáry a zbytky šatů, vlasy měla zacuchané a byla celá špinavá.
"No, to jste si tedy vybrali," podotkl Lucifer. "Chápu, že jste se zdrželi, museli jste jí hned vyzkoušet, co? A odkdy dělá lesní divoženka kuchařku?"
"Tak to není, pane," snažil se to vysvětlit Hubert, ale Lucifer ho umlčel mávnutím ruky.
"Víte, jak to dopadlo minule, když jsme tady měli ženskou. Celý den se jen pelešila s čerty a stejně nic nedělala. Takže na to zapomeňte!" podotkl Lucifer. Chtěl ještě něco dodat, ale Karolína mu skočila do řeči.
"Promiňte, pane, že vás přerušuji," řekla a vykročila k němu o dva kroky blíž. Hubert a Lojza zatajili dech, protože Lucifera příliš často nikdo nepřerušuje, hlavně pokud chce vyváznout bez trestu.
"Já nejsem lesní divoženka, ale člověk a rozhodně se nehodlám s nikým pelešit. Hubert s Lojzou se mnou přečkali noc v jeskyni, protože už byla tma a já omylem Lojzu praštila kamenem do hlavy. Oni pak upekli králíky, najedli jsme se a šli spát, každý sám. Takže se skutečně nic nestalo, pane," řekla Karolína a Lucifer na ní chvilku zůstal koukat.
Pak k ní přistoupil o krok blíže a prohlédl si jí zblízka. Skutečně to nebyla lesní divoženka, ale člověk, i když tak nevypadala.
"Máš pravdu, jsi čistá a nevinná, je to z tebe cítit. Tak tedy dobrá, o co tedy jde?" řekl Lucifer a nespouštěl z ní oči.
"Chci se přihlásit o službu v pekle, pane," odpověděla mu hrdě, ten její projev jí dodal odvahu.
"Jestli jsem to dobře pochopil, tak službu v pekle jako kuchařka čertů, souhlasí to?" pozeptal se trochu natvrdle.
"Ano," řekla Karolína.
"Na jak dlouho?" zeptal se Lucifer a už bral pergamen a začal psát.
"No, já nevím, co třeba na rok?" odpověděla nejistě.
"Dobrá, tak tedy na rok. Karolína, že?" poznamenal a dopsal smlouvu.
Ona jen přikývla a Lucifer jí pak dal smlouvu, ona si jí přečetla a podepsala inkoustem. Vše bylo ujednáno a ona bude rok sloužit v pekle.
"Nyní, když se vše vyřešilo, tak jděte," řekl Lucifer. "Měla by se trochu omýt a převléci, postarej se o to, Huberte," dodal a Hubert přikývl.
...
Sešli schody a Lojza se od nich odpojil a šel vlevo, oni pokračovali vpravo. Vešli do místnosti, která sloužila jako jídelna a za ní byla menší kuchyně. Vedle byla ještě maličká komůrka.
"Tady budeš bydlet a v kuchyni pracovat," řekl Hubert a odešel.
Karolína si prohlédla kuchyň. Na čistotu tady asi moc nebyli. Nakoukla do svého nového pokoje. Komůrka byla skutečně maličká, stála tady postel, stolek se zrcadlem a byl tady jeden kout prázdný.
Konečně se podívala do zrcadla a zděsila se. Vypadala hrozně, nedivila se, proč si jí každý spletl s divoženkou. Byla špinavá a ty vlasy. Dost pochybovala, že půjdou rozčesat, asi bude muset použít nůžky.
Do komůrky se vrátil Hubert a táhnul velké vědro, několik dalších čertů přineslo menší vědra s teplou vodou.
"V tom velkém se můžeš vykoupat. Myslím, že se tam vejdeš pohodlně, jsi takový drobounká. Jo a tady je mýdlo a plátna na usušení. Ještě nějaké oblečení, snad ti bude," řekl a vše jí ukázal.
Ona přešla k hromádce šatů, byly z hrubé tkaniny, ale nyní si nemůže stěžovat. Prohlédla si šaty i zástěru.
"Děkuji ti, Huberte, to mi bude," řekla vděčně.
"Jo, já tě teď tady nechám, udělej si pohodlí. Máš čas, dneska klidně ještě nemusíš vařit, jen se rozkoukej," řekl mile a zmizel ve dveřích.
Karolína je zavřela na petlici a nalila si vodu do velkého vědra. Svlékla si kabát a zbytky svých šatů. Její nahé tělo se pomalu ponořilo do teplé vody, pohodlně se uvelebila a zavřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama