"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



16. února 2012 - Zmizení a návrat

16. února 2012 v 9:33 | Zdenina |  Káro a jeho deník
16. února 2012
Ahoj všichni,
dneska vám musím povědět, co se stalo za posledních čtrnáct dní, protože minulý týden jsem nic nepsal, za což se chci omluvit. Byl jsem ještě stále unavený a neměl náladu na vyprávění.
Asi si řeknete, že nás dva (já s Deny) byste doma nechtěli, protože zlobíme a neposloucháme, ale naštěstí naše rodina nás vždy s láskou přijme zpět. A co se zase přihodilo?


V pátek 3. 2. jsme dopoledne byli s páníčkem na louce, abychom se prošli, jenže já uviděl psa a chtěl jsem běžet za ním. Pořádně jsem zatáhnul za vodítko, to víte, mám už hodně velkou sílu, a karabina praskla. Abyste to pochopili, páníček má spojených několik vodítek k sobě a jedno kolem pasu, aby měl volné ruce. Povolilo vodítko, které měl kolem pasu, chtěl ho chytit, jenže se dostal na zamrzlou louži a uklouzl. My s Deny jsme samozřejmě využili situace a běželi dál. Problém byl v tom, že jsme byli k sobě připoutaní, a když Deny chtěla běžet dál a dál, tak já musel s ní. Vlastně mě ani nenapadlo, že bychom se rozdělili.
Páníček prý za námi šel až nahoru k lesu (Ptínu) a trochu ho i prošel, ale nás nikde neviděl a my jeho taky ne. Zdenina se nás taky vydala hledat, ala taky nic.
Já se chtěl vrátit, ale Deny běhala všude možně jako praštěná a nedala si říct. Pak se setmělo a v noci hodně mrzlo. Jenže se stalo to nejhorší, co se mohlo stát. Zašmodrchali jsme se do křoví a nedokázali se z toho dostat. V noci jsme se s Deny zahřívali, ale měli jsme už hlad a byla nám zima. Mě se nakonec podařilo utrhnout karabinu u mého vodítka a byl jsem volný, ale nemohl jsem přece opustit Deny, to bych nedokázal, tak jsem tam u ní ležel a hlídal jí.
Při našem minulém útěku (12. 11.) jsme se taky zachytili, jenže Deny se z toho dostala první a zdrhla mi. Já jsem měl strach, nikdy jsem přes noc nebyl sám a nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem dost daleko a pořádně neznal cestu domů. Když jsem se osvobodil, kdy jsem urval karabinu, tak jsem hledal Deny, ale nakonec jsem se vrátil domů, takže jsem byl "na svobodě" celý víkend.
Tentokrát jsme ale měli štěstí v tom, že jsme se zašmodrchali u lesa, a když v sobotu po poledni kolem šel jeden pán, tak nám pomohl. Já jsem se na něho nejdřív díval nedůvěřivě, ale když jsem viděl, že vymotává Deny, tak jsem u něho zůstal. Oba si nás vzal domů, jenže měl dva venkovní psy u boudy - vlčáka a dobrmana, tak nás dal do stodoly, protože poznal, že my asi budeme psi posteloví. Tam nám dal koberec a deky, takže jsme byli v teple.
Kontaktoval místního starostu a klatovský útulek pro psy. Jenže neměli čtečku čipů, takže nemohli zjistit, komu patříme. Po nějaké době dohadování, nevím, co řešili, tak paní Šeflové došlo, že labrador a dalmatin nejsou obvyklé páry psů a je to v okolí Makova, tak nám zavolala, jestli se nám nezaběhli psi.
A tak vše dobře dopadlo a v pondělí 6. 2. ráno si pro nás k tomu hodnému pánovi přijel páníček. My jsme ho radostně uvítali a hupsli do auta, stačilo jen otevřít dveře. V pořádku jsme se dostali domů, jen jsme nějací nenažraní a vše na co přijdeme, tak zblajzneme.
Takže kromě té jedné noci, tak jsme ty obrovské mrazy přečkali ve stodole, kde nám bylo vcelku fajn, jen se mi stýskalo po mojí rodině, alespoň jsem měl u sebe Deny.
.
Je to už skoro dva týdny, ale stále jsme velcí jedlíci a na procházce se i snažíme poslouchat, takže nakonec to bylo i k něčemu dobré. Nerad bych byl zase někde sám. Mám rád společnost a taky postel, kde se mohu k někomu krásně přitulit.
Káro
Káro už je opět u nás na zahradě a rozhlíží, co by zase provedl.
Deny možná pokukuje po své další "svobodě".

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 16. února 2012 v 15:27 | Reagovat

To je ještě štěstí, že to takhle dobře dopadlo. S tou Deny musíte něco dělat, co tu tak čtu, tak je docela problémová. Nebýt Kára, možná by se zaběhla ještě dál.

2 Moniska Moniska | Web | 17. února 2012 v 17:04 | Reagovat

[1]: Taky si myslím

Proto až budu mít jednou psa, od štěněte ho budu vychovávat, aby byl poslušný :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama