Vzkaz - soutěžní povídka

13. listopadu 2011 v 16:13 | Zdenina |  Příběhy
V říjnu jsem se přihlásila do Literární soutěže (2. ročník), kterou pořádá Sussanah. V prvním kole šlo o to, vymyslet "něco" na téma "Dopis do minulosti/budoucnosti" v délce maximálně na 2 strany. Já si zvolila mírně hororovou povídku s názvem Vzkaz. O jaký vzkaz v ní jde, pochopíte po přečtení.
Hodnocení bude od poroty, ale také anketa - hlasovat můžete ZDE.
Pokud se vám moje povídka líbila, tak pro mě prosím hlasujte.
Děkuji,
Zdenina, alias Temný snílek


..........
Pavla bydlí v Praze již přes rok a pracuje jako účetní pro velkou právní společnost. Její život je nudná rutina a stereotypní zaměstnání jí ničí, ale přesto si nestěžuje a je ráda, že může alespoň někde vydělat na nájem. Kdysi si přála být novinářkou, ale z jejího snu sešlo a ona přijala místo v kanceláři, kde denně probírá stohy papírů a vede účty. Nemá přítele a s jejím pracovním vytížením, kdy v kanceláři sedí od rána do večera, si nemůže pořídit ani zvířecího mazlíčka. Proto si připadá velmi osaměle a opuštěná od všech.
Když jí spolubydlící Katka přinesla pozvánku na Halloweenskou pekelnou párty, že jsou obě zvány, byla Pavla nadšená a v duchu si představovala, jak se po dlouhé době vyblbne a třeba i narazí na nějakého zajímavého chlapa.
...
Pavla zrovna snídala a dívala se ven z okna, když se domů vrátila Katka. Ta totiž chodí po nocích často ven a je dost na muže, takže má každou chvíli někoho jiného.
"Tak co, už víš, za co dnes večer půjdeš? Já jdu za sexy upírku, mám k tomu skvělý korzet." řekla Katka a zachichotala se.
"Přemýšlela jsem o tom docela dlouho, ale nakonec mě napadla Červená Karkulka. Alespoň využiji ten děsný červený kabát, co jsem loni dostala k Vánocům." odpověděla Pavla a dala si další sousto do pusy.
"Hlavně si vem k tomu kraťoučkou sukýnku, ať se mají pánové na co koukat." poznamenala Katka a prohlédla štos pošty. Něco byly složenky a účty, ale mezi tím vším byl i jeden dopis pro Pavlu. "Hele, něco to přišlo." řekla Katka a dala dopis na stůl. Sama šla do pokoje a převlékla se, pak už uháněla do práce.
Pavla se najedla a dívala se z okna, kde poletovalo listí a nebe bylo pošmourně šedé. Slunce se dnes asi neobjeví, takže bude chladno, ale co by taky chtěla, vždyť je poslední říjnový den, ale večer bude určitě báječný.
Vzala obálku do ruky a zarazilo jí to písmo, bylo totiž velmi podobné tomu jejímu. Rychle ji rozřízla a vyndala lístek, který byl ušpiněný, sem tam byly kapky něčeho červeného. Pavla cítila divný pocit, když se začetla.
.
Ahoj Pavlo,
vím, že to bude znít asi bláznivě, ale musíš mi věřit. Jistě poznáváš toto písmo a neděs se. Ano psala jsi ty, nebo spíše já. Asi jsi zmatená a neuvěříš, ale musela jsem tě zkusit zastavit. Já jsem ty, jen o rok starší.
.
Pavla zírala na papír a přemýšlela, co je to za divný vtip. Ale tohle písmo je přece její. Že by nějaký Halloweenský žertík? Asi se z ní střílí Katka, nebo ne? Znovu se zadívala na dopis a řekla si, že ho přečte celý a pak uvidí.
.
Nechoď dnes večer na tu pekelnou párty! Nemám moc času, tak to musím vzít rychle. Ten dům je prokletý a je propojený s peklem. Podrobnosti moc nevím, ale to je jedno. Všichni návštěvníci budou trpět a většina to nepřežije. Musíš mi věřit! Já tady jsem a vím, že se odsud nikdy nedostanu.
Napsala jsem tento vzkaz a pomocí kouzla se mi ho snad podaří poslat o rok do minulosti - do tvých rukou. Pokud čteš tyto řádky, tak se to povedlo a já mohu jen doufat, že uvěříš a nikam nepůjdeš.
I když tuším, že neposlechneš a půjdeš na tu párty. A jak to mohu vědět? Protože i já seděla na židli a četla svůj vzkaz z budoucnosti, samozřejmě jsem neuvěřila a šla se večer s Katkou bavit. Tomu se myslím říká časový paradox, ale na tom nesejde. Už slyším kroky těch pekelných zmetků, musím to rychle dopsat a odeslat.
Pavlo, prosím tě, uvěř mým slovům a nikam nechoď! Ale ty tam stejně půjdeš, co? Tak tam nic nepij a hlavně odejdi před půlnocí!
Pavla z pekla.
.
Pavla ještě chvíli koukala na dopis a uvažovala, zda by to mohla být pravda. Vzkaz z budoucnosti? To je přece pitomost! Někdo si z ní vystřelil a pořádně se baví na její účet. Zmuchlala papír a hodila do koše.
...
Dům, kde se konala párty byl na okraji Prahy, kolem byly louky. Když obě vešly dovnitř, Pavla nemohla odtrhnout oči od výzdoby. Vše působilo velmi realisticky - mučící nástroje, krev i zbraně. Dokonce i masky hostitelů a sluhů vypadaly jako opravdové. Někdo si musel dát hodně záležet, aby se vše povedlo, a asi to stálo i nemalý peníz.
Katka si hned našla nějaké pány a tancovala jako o život, Pavla se přesunula k občerstvení a napila se výborného vína.
"Jak se ti tady líbí, Červená Karkulko?" zeptal se vysoký muž se žlutýma očima, celý v černém.
"Je to tu pěkné a ta výzdoba je úchvatná. Jen kdyby vše začalo dřív, takhle tady nebudu moct zůstat příliš dlouho." odpověděla Pavla mile a usmála se na neznámého. I on se na ní usmál a jí se zdálo, jako by měl několik špičatých zubů.
V tom odbyla půlnoc a Pavla uslyšela uši rvoucí výkřik. Otočila se po něm a strnula, stejně jako většina lidí v místnosti.
To Katka vykřikla, stála na schodišti a v hrudníku měla zabodnutý nůž. Rukou se ho dotkla a do dlaně se jí nahrnula krev. Dívala se na zakrvácenou ruku a nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Krev jí stékala po těle a u nohou se jí už tvořila kaluž, oblečení se na ní lepilo a měla zamžený pohled. Asi chtěla udělat krok, ale zavrávorala a skácela se na zem, než dopadla až dolů na podlahu, tak to několikrát žuchlo.
V místnosti nastal zmatek, lidé křičeli a běhali sem a tam, dveře však byly zamčené, tak nebylo úniku. Sluhové z domu se na ně vrhli a bodali do nich, až krev stříkala na všechny strany.
Pavla stála uprostřed toho všeho, když jí za ruku chytil ten muž se žlutýma očima a stále se na ní usmíval, i když jí pak bodl do břicha a Pavla vykřikla bolestí.
"Ale no tak, Karkulko, užijeme si tu spolu spousty legrace." řekl muž a zakousl se jí do hrdla.
"Proč jsem jen nevěřila tomu vzkazu z budoucnosti." řekla si Pavla v duchu a cítila, jak ztrácí vědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 13. listopadu 2011 v 17:02 | Reagovat

Povídka se mi moc nelíbí, ale ta zápletka s časem by se dala ještě líp využít. ;-)

2 Zdenina (admin) Zdenina (admin) | Web | 13. listopadu 2011 v 17:36 | Reagovat

[1]: Je mi líto, že se ti moc nelíbí. Taky jsem jí psala vcelku na rychlo a musela jsem splnit limit délky. Jinak by to bylo delší a propracovanější.

3 Haimi Haimi | Web | 14. listopadu 2011 v 7:00 | Reagovat

Mě se to dost líbí. Souhlasím, že by se dala propracovat lépe, ale limit je limit.

4 Arvari Arvari | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 8:24 | Reagovat

Mně se to taky moc nelíbí, a limitem to nebude. Prostě mi nesedí ten styl, co ani styl není. Prostě mi to přijde odvyprávěné jak školní slohovka, nic víc a nic míň. Postavy charakterizované jen letmo a prvoplánově, prostě je to... nuda. Bez urážky. ;-)

5 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. listopadu 2011 v 9:54 | Reagovat
6 Zdenina Zdenina | Web | 14. listopadu 2011 v 11:30 | Reagovat

Děkuji za kritiku.
Vím, že nejsem žádný spisovatel, taky se tak nenazývám.
Původně jsem napsala povídku asi na 4 stany a pak jsem jí seškrtávala, aby se vešla do limitu dvou stran.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama