"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Velké návraty 1/2 - Káro

27. listopadu 2011 v 17:57 | Zdenina |  Moji mazlíčci
V sobotu 12. listopadu šel brácha s Kárem a Deny na procházku, a když byli pod Ptínem (les), uviděli srnčí a vytrhli se mu i s vodítkem z ruky. Pelášili pryč, ani se neohlédli. Bohužel byli spojeni vodítkem , takže hrozilo, že vběhnou do lesa, někde se zamotají a nedostanou se z toho. A pokud je někdo neodváže, tak je čeká zdlouhavá smrt.
Táta, brácha a já jsem během soboty Ptín a okolí prolezli křížem krážem, ale po Károvi nebo Deny nebylo vidu ani slechu. Večer jsme čekali, zda se nevrátí domů, jako to Deny dělala několikrát vloni, ale tentokrát se to nestalo.


Tu noc zrovna začalo mrznout a tak se šance na návrat domů dost snížila. Káro má sice huňatou srst, ale pokud se někde namočí, tak promrzne hodně rychle. Navíc nikdy nebyl sám, takže pokud se s Deny rozdělili, tak bylo otázkou, jestli najde cestu domů. Během soboty a neděle když někde v Makově zaštěkal pes, tak jsme se tam hned vydali, ale nikde nic. Jako by se Káro i s Deny do země propadl.
V něděli i v pondělí dopoledne táta obcházel i objížděl okolní lesy, pole a louky, třeba by zaslech štěkot a Káro rozhodně má pořásný štěkot. Ale nikde nic.
Pokud by byli někde zašmodrchaní, tak po dvou dnech bez jídla a vody, ještě v mrazu, moc velké šance na přežití nemají.
Ten pocit beznaděje na tom všem byl asi nejhorší. Prostě nemůžete dělat nic. V noci jsem nespala a modlila se v jejich bezpěčný návrat, ale pomalu jsem už vzdávala naději.
.
Když táta v pondělí po 14 hodině zatápěl, tak uslyšel štěkot okolních psů, tak se šel podívat a před dvířkama stál Káro. Dokonce když kolem projížděl autobut, tak se nehnul a čekal, až ho páníček pustí domů a to se hrozně aut bojí. Táta ho vzal domů a osprchoval ho, protože byl mokrý, špinavý a v srsti měl zašmodrchané větvičky. Zraněný naštěstí nebyl, hlad asi měl, ale vzal si jen trochu granulí a šel spát. Zbytek dne prospal, až ho táta chodil kontrolovat, jestli je ještě naživu.
V úterý taky ještě hodně spal, ale taky už papal. Máma mu dala nějakou mňamku, ale na křeslo se málem nevyhrabal, protože ho bolely nožičky, dokonce začal pajdat. Už jsem myslela, že s ním budu muset k veterináři, ale ve středu už kulhal jen minimálně a pomalu se zotavoval.
Káro za ty dva dny "svobody" ani moc nezhubl, jen byl vyhladovělý, dehydratovaný a hlavně vyčerpaný, protože asi venku moc neodpočíval. Vrátil se bez vodítka, ale obojek byl nedotčený. Jestli ho někdo odvázal nebo karabina na vodítku povolila, to už se asi nikdy nedozvíme.
Jen si nemyslím, že by on Deny opustil. Bohužel je takové povahy, že by u ní zůstal až do konce. Takže se nejspíš někde chytili a Deny se z toho vyvlíkla, utekla mu a on tam někde zůstal sám a chvíli mu trvalo, než napnul všechny síly a dostal se z toho.
Hlavně že se vrátil domů a konečně je opět u nás a my se s ním můžeme muchlíkovat.
Náš dům byl bez něho nějaký prázdný a vlastně jsme se o víkendu ani moc nebavili, všichni měli v očích smutné pohledy a slzy.
....
Zítra pokračování: Velké návraty 2/2 - Deny ... dopředu mohu prozradit, že je už nyní také doma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moniska Moniska | Web | 27. listopadu 2011 v 18:07 | Reagovat

Vážně se mi oddechlo, žejseou oba v pořádku. Já bych se zblíznila kdyby mi takhle zmizel Beník..

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 27. listopadu 2011 v 18:08 | Reagovat

To jsem teda zvědavá, jak dorazila uličnice Deny. :-)

3 Haimi Haimi | Web | 27. listopadu 2011 v 23:06 | Reagovat

Jej, to je hrozné. Já bych se asi zbláznila strachy. Ještě štěstí, že se vrátili..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama