"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Zbyla jen prázdná klec a vzpomínky

27. srpna 2011 v 20:19 | Zdenina |  Moji mazlíčci
Tak, konečně jsem se přinutila napsat tento článek, pořád to odkládám a nějak se k němu nemůžu dokopat, ale už jsem tady a datluju na notebooku.
Mám smutnou zprávu (ti co sledují mojí stránku na FB, tak už o tom vědí). V neděli 14. 8. 2011 můj králík-beran Ramses II. Velikýodešel tam za řeku Styx a převozník Cháron ho převedl na druhou stranu, nebo mu bůh Anubis zvážil srdce (tedy jeho duši) na posvátných vahách s perem Maat, bohyně pravdy a nyní už hopká v posmrtném životě.


.
V neděli odpoledne jsem ho našla v kleci, vypadal, jakoby spal, ale po bližším pohledu jsem zjistila, že nedýchá. Opatrně jsem ho dala do krabice od bot, na ní napsala jeho jméno, přidala jsem mu tam trochu sena a nedojeděnou tyčku se zrním, aby i po smrti měl hojnost potravy. A s brekem jsem se uchýlila na zahradu s tím, že vykopu hrobeček, naštěstí to šel udělat táta, protože já jsem přes závoj slz stejně nic neviděla. Když jsem ho dávala do země, tak se mi táta ptal, proč je na tý krabici napsaný to jméno, ale já neměla sílu mu to vysvětlovat. (Je to proto, aby se Ramses mohl v posmrtném životě znovuzrodit, jinak by jeho duše mohla bloudit... Prostě, každý musí mít jméno.)
A tak jsem pohřbila Ramsese II. Velikého a měl pohřeb hodný faraona... Ale je to takové divné, když vím, že mi už nikdy nebude hupkat po pokoji.
.
Jak vlastně dostal jméno?
Když jsem si ho v červnu 2005 přinesla domů, tak opatrně prozkoumával pokoj, já si k němu sedla na zem, ale on se rozběhl a hupsnul na postel, tam se pohodlně natáhl a až aristokraticky pozoroval okolí. Vypadal jako král, a tak jsem ho pojmenovala po jednom z největších faraonů Egypta - Ramses II. Veliký... Trochu mi ovlivnilo, že jsem zrovna četla knihu Ramses Prokletý od Anne Rice, která se mi hodně líbila.
.
Nejdřív byl v kleci 63(d)x32(š)x35(v), ale později dostal k Vánocům větší klec 99(d)x53(š)x43(v), aby měl více místa. On totiž moc zakrslý nebyl a vážil kolem 4 kg, ale stejně jsem ho měla moc ráda.
Nyní je pryč a zbyla jen prázdná klec a vzpomínky. Nikdy na něho nezapomenu, byl to můj druhý králíček (prvního - Bublinu - jsem měla někdy na základce, ale nebyl to beran) a dalšího si už asi nepořídím.


Sbohem, budeš navždy v mých vzpomínkách...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fashiontour fashiontour | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 20:25 | Reagovat

:D :D

2 Haimi Haimi | Web | 27. srpna 2011 v 20:36 | Reagovat

To je mi moc líto :(. Já mám Fazolku od 2006, je jí 6 let, protože když jsme si ji brali, tak už měla asi rok. Doufám, že ji smrt dožene později :(. Nemůžu na to myslet, ale dokážu pochopit, jak se cítíš :'(.

3 Zdenina Zdenina | Web | 27. srpna 2011 v 20:39 | Reagovat

[2]:Ramses už taky nebyl mládě, byl mu asi tak necelý rok.

4 Moniska Moniska | Web | 28. srpna 2011 v 16:43 | Reagovat

To je mi moc líto, dokážu se do tebe vžít..

5 Janishka Janishka | Web | 28. srpna 2011 v 17:38 | Reagovat

to je mi moc líto.. :((.. mi nulý rok jsme si pořídili králíčka teddyho.. Jmenuje se Danny Teddy Angels.. a má Pasteurelózu... takže ho léčíme.. a doufám, že mi neumře.. :(((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama