"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



15. srpna 2011 - Já nejsem strašpytel, jen neznám deštníky

21. srpna 2011 v 0:30 | Zdenina |  Káro a jeho deník
15. srpna 2011
V pondělí 15. 8. jsem byl u veterináře v Klatovech. Od rána pršelo a bylo pošmourno. Před 14. hodinou mi Zdenina vyměnila obojky (dala mi kratší - 55 cm, normálně mám 65 cm, ale je mi velký) a vzala mi na krátké vodítko. Páníček vyjel z garáže a nandali mě na zadní sedadlo za řidiče, ale já si stejně sedl vedle Zdeniny doprostřed a koukal jsem, co se děje na silnici před námi. Zdenina mě přicvakla pásem pro bezpečnost. Tentokrát jsem byl hodný a jen jsem seděl a díval se kolem sebe.


Páníček nás v Klatovech vyklepl před prodejnou - veterinou na náměstí a tehdy se mnou začal problém. Přestože pršelo, tak tam stálo a chodilo docela hodně lidí a všichni měli nad hlavami nějakého obrovského netopýra. Je jsem to nikdy neviděla, a tak jsem se bál. Málem jsem se vyvlékl z obojku, proto mě Zdenina musela utáhnout o dvě dírky. Docela mě obojek škrtil, ale já to nevnímal. Pořád jsem se šponoval a odmítal vejít do prodejny, kde stálo několik lidí. Zdenina mě musela na dešti uklidňovat a nakonec mě tam nějak dostrkala.
Prošli jsme přes prodejnu, kde voněly granule a pamlsky, dlaždice mi trochu klouzaly, ale přece jen jsme doťapkali až k veterině, kde tentokrát byla paní doktorka. Ta mi dala jen dva píchance do hřbetu, Zdenina zaplatila očkování a já dostal suchar, ale z toho stresu jsem ho nesnědl, tak mi ho Zdenina vzala domů.
V prodejně Zdenina ještě nakoupila pár psích laskomin, pro kocoura Whiteeho Whiskas kapsičku a pro mě hnědý obojek (60 cm), zavolala páníčkovi a šli jsme na něho čekat ven, kde mírně mrholilo. Pár minut mu to trvalo a já byl znovu vystrašený z těch netopýrů (deštníků). Snažil jsem se schovávat za Zdeninu, takže byla samý chlup, ale nikdy mě nenapomenula, jen mě uklidňovala.
Do auta jsem doslova hupsnul a jelo se domů. Tam mě přivítala Deny a od Zdeniny jsme dostali ten suchar od paní doktorky a pár psích pamlsků. Zbytek odpoledne jsem trochu odpočíval nebo blbnul s Deny.
V Klatovech mezi těmi lidmi, to byl děs a hrůza, ale já nejsem strašpytel, jen neznám deštníky (stejně mi nikdo nevysvětlí, proč si ty praštěný lidi dávají nad hlavu ty netopýry, tedy deštníky).
Káro
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moniska Moniska | Web | 21. srpna 2011 v 20:29 | Reagovat

Chudák Káro a chudák Zdenina.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama