"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Zrození Temného snílka

16. července 2011 v 2:05 | Zdenina |  Myšlenky ve větru
Tento článek patří do projektu "Když jsme byly malinké" od Dragell a je to takové malé poohlédnutí po mém dětství.

Byla neděle 25. října 1987 těsně po 8 hodině ráno, když jsem vypadla do tohoto světa. Narodila jsem se dřív, protože podle "velkého plánu", jsem se měla vylíhnout až po Mikuláši, ale co, na světě jsem už byla, tak mě tu nechali.
Přestože jsem se narodila v Klatovech, tak jsem prvních šest let života vyrůstala na vesnici, kde děla choval králíky, slepice, kachny, prasata (vždy jen jedno či dvě - byl řezník) a valacha Davida, kterého koupil pro mou starší sestru, pobíhal u nás na dvoře. Takže moje dětství bylo poznamenané zvířaty a já měla jen dvě možnosti - buď si je zamilovat, nebo proklít. Vybrala jsem si to první a ta láska ke zvířatům mě nepustila do teď.


V dětství jsem prožila hned několik veselých příhod. Třeba když dědovi utekli králici, on pochytal všechny až na jednoho, ten mu stále unikal. Já si ho však chtěla pohladit, tak jsem za ním cupitala. Sice jsem ještě neuměla pořádně chodit, ale prostě jsem za ním pořád pobíhala, až jsem ho uhnala. Když děda přišel, tak králíka mohl klidně vzít do náruče a on klidně ležel. Konečně jsem si ho mohla pohladit a byla spokojená.
Prostě jsem se nechtěla vzdávat a měla výdrž. Jak je vidět tak čertík se u mě projevoval už od mala. Dokázala jsem se tvářit jako andílek, ale zdání klame.
.
Od konce první třídy jsem chodila do školy v Praze, kde jsem bydlela u babičky. Tam se jednou za rok jezdilo na tzv. školy v přírodě, kde jsme deset až čtrnáct dní bydleli v chatách buď v Krkonoších, nebo na Šumavě. Spousta dětí skoro ani nevěděly, jak vypadá kráva, protože kreslily buď hranatou nebo fialovou.
Na prázdniny jsem jezdila domů, kde jsem dědovi pomáhala obstarávat "dobytek", hlavně krmit prase či králíky.
Jednou začátkem září přišel děda za mámou, že bude muset prase porazit, protože nežere. Naštěstí mě máma znala a věděla, že jsem tam celé léto chodila s dědou, proto šla s dědou do chlívku ve stodole. Děla naplnil koryto a máma podrbala prasátko za ušima a pod bradou, co se nestalo, prase celé vyhladovělé utíkalo papat. Prostě si zvyklo, že ho před jídlem někdo (tedy já) pohladí. Děda neměl jinou možnost, než v tomto rituálu pokračovat, a když se nachýlil čas zabijačky, tak mu málem ukápla slzička.
A tak malá holka (ve věku osmi nebo devíti let) přinutila řezníka, aby se sblížil se svou "obětí".
.
Zvířata mě provázela celým životem, měli jsme několik psů a koček. Já si pak pořídila křečky, morčata (ségra má ještě dvě), králíka, potkana, osmáka a kocoura, který se mnou spinká v posteli. A pokud to vyjde, tak snad v budoucnosti budu mít i fretku.
.
A kdo je tedy Temný snílek? Byly doby, kdy jsem svět viděla hodně černě, slunce pro mě nesvítilo a nechávala se unášet fantazií a sny. Tahle etapa života je snad za mnou, tedy stále se ráda zasním a zapomenu, že by se mělo chodit po pevné zemi, prostě se trochu proletím na víru fantazie a inspirace. Z toho temného období mi ještě zbyla černá, je to moje nejoblíbenější barva a téměř nikdy jinou na sobě nenosím, občas ještě sáhnu po šedé a tmavě modré. Nejsem gothic či dokonce satanistka, jak o mě někteří lidé usuzují, jen prostě ráda nosím černou, a nic jiného.
Ale řeknu vám, sehnat černé tričko teď v létě je skutečné umění (tedy alespoň u nás v Klatovech), všude vládnou pastelové barvy a černá nikde není. Prostě hrůza.
.
A tak se tedy zrodil Temný snílek, který je sice melancholický pesimista, ale přece jen se na něj někdy usměje štěstí...
.
Ještě je tu malá ikonka do projektu:


.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Haimi Haimi | Web | 16. července 2011 v 10:02 | Reagovat

Byla jsi roztomilá holčina :). Ty zvířátka ti závidím, hlavně toho koníka. Taky jsi na něm jezdila, ne? A černou mám taky ráda, ale v létě to vzdávám, to bych se upekla :D.

2 Dendomačiatko Dendomačiatko | Web | 16. července 2011 v 11:36 | Reagovat

Neviem prečo, ale rada si čítam všetko z detstva ľudí :) Krásne napísané..

3 Dragell Dragell | Web | 16. července 2011 v 17:36 | Reagovat

Jojo, zvířata jsou láska na celý život :)

4 Moniska Moniska | Web | 21. července 2011 v 10:56 | Reagovat

To já jsem se zvířátky nevyrůstala.
Nádherný článek

5 Potkanka Potkanka | Web | 23. července 2011 v 11:31 | Reagovat

:-)
Nevíš náhodou o někom kdo by v září dával malé potkánky...sháním dvě holčičky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama