"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Damiáne, nikdy nezapomenu...

4. července 2011 v 2:11 | Zdenina |  Moji mazlíčci
Damián odešel, ale já si ho vždy budu pamatovat jako temperamentního a velmi aktivního mladíka, který chvilku neposeděl, i když poslední dva tři roky už tolik aktivní nebyl a byl rád, že došel na zahradu a zpět do domu. Právě kvůli jeho přílišné aktivitě v mládí si velmi brzy oddělal klouby a ty mu pak ve stáří moc dobře nesloužily.
Damián

K nám se dostal z útulku v Klatovech (rok 2002) a byl to útěkář. Městská policie, která má odchyt toulavých psů na starosti, chvíli trvalo, než ho lapila. Pobíhal ještě s malou bílou fenečkou, které obstával potravu, takže když se dostali do útulku, ona byla dobře živená, za to Damián byl až vychrtlý. Paní Šeflová, která se s láskou stará o pejsky a hafany v útulku a za to jí patří velký dík, mu "podstrojovala" a nosila mu jídlo z domova, aby trochu přibral.

Když se jeho fotka objevila v novinách, kde je zveřejňována nabídka psů z útulku, hned jsme věděli, že by byl pro nás ten pravý. V té době jsme doma měli už křížence dalmatina Alinu, která byla nalezenec (někdo jí uvázal v lese na saturnu ke stromu) a chtěli jsme jí dopřát štěňata, tak jsme zavolali do útulku. Damián byl sice původně již zamluvený, ale paní Šeflová rozhodla, že u nás se bude mít lépe, protože u toho druhého pána by byl v bytě a Damián potřeboval hodně pohybu a naše zahrada proto byla ideální. Zaplatili jsme nějaký ten poplatek a jeli s ním domů. Damián se tam tak rozhlédl, jako by si pomyslel: "Tak tady by se mi mohlo líbit."
První setkání s Alinou nedopadlo zrovna ideálně, protože na sebe štěkali a vrčeli jako pominutí. Damián tak první noc strávil ve verandě na "lůžku" z polystyrenu, kterou narychlo vytvořil táta. Samozřejmě jsme mu tam dali i starou bundu, aby mu nebylo chladno, přece jen už byl podzim. Ještě tam dostal vodu a granulky, které hned zdlábnul.
(S tím, jak všechno zhltal najednou, byl ze začátku problém, Alina byla zvyklá mít v misce granule celý den a zobnout si, když dostala chuť, jenže Damián vždy všechno zdlábnul. Ale nakonec pochopil, že ho trápit hlady nebudeme a zvyknul si, jíst pomalu a klidně si něco v misce nechat napotom.)
Alina a Damián
Následují den ho Alina prostě zničehonic akceptovala jako dalšího člena naší smečky a prostě se jen očmuchávali, ale nic víc. Damián tak už mohl spát v obýváku na křesle nebo na gauči.
.
S Alinou měl Damián štěňata hned několikrát a stali se partnery na celý život. Štěňátka se nám rozutekla do všech koutů republiky a někdy i dál. Dvě šla do Německa, jedno na Slovensko a jedno do Polska, další jsou někde na Moravě, v Karlových varech i v Krkonoších, ale dvě vídám i v Klatovech. Hlavně ta jedna se ke mně vždycky přiřítí a radostí se počůrá.
S několika štěňaty jsme se byli pochlubit i "tetě" z útulku, aby se Damián ukázal, jak je šikovný. Vždycky jsme jí tam přivezli nějaké ty granule na přilepšenou hafanům, kteří nás už z dálky zdravili. Damián jako by poznal, kam se jede, se vždycky hrozně těšil.
Elina


1. března 2006 se Alině narodilo poslední štěně, fenečka Elina, kterou jsme si nechali, ale bohužel ji o rok později (29. května 2007) někdo otrávil a ona nás opustila. Damián s Alinou po ní hodně truchlili a Alina od té doby už štěňata neměla, přestože se Damián snažil a my bysme si ještě jedno přáli.
.
Deny a Damián

Pak jsme si v roce 2009 všimli nabídky psů ú klatovského útulku v novinách a tam byla fotka dalmatinky Deny. Hned jsme tam zavolali a téměř okamžitě se pro ni rozjeli (24. června 2009). S Damiánem se Deny snesla úžasně, jen s Alinou měli ze začátku pár konfliktů, ale zvykly si.
Ale i Deny nám přichystala perné chvilky, hlavně když 3. prosince téhož roku (2009) utekla a do útulku se vrátila o devět měsíců déle (12. září 2010), a tak se k nám opět vrátila.
.
Jenže mezitím přišla pro Damiána velká rána, Alina 1. června 2010 zemřela (bylo jí asi patnáct let). Damián to nesl hodně špatně a truchlil, v podstatě přestal na několik dní jíst a my jsme se obávali nejhoršího. Proto jsme se narychlo rozhodli, že si pořídíme štěně. Projeli jsme pár inzerátů a slovo dalo slovo a 19. června 2010 jsme si z Běšin přivezli štěně labradora Kára.
Káro a Damián 23.6.10

Damián už byl starý bručoun a nejspíš se rozhodl k pomalému umírání, aby mohl být s Alinou a my mu do obýváku nastěhujeme nějaký malýho "spratka", který se mu věčně pletl pod nohy a snažil se k němu tulit, a tak na něho vždy jen zabručel a šel si lehnout jinam. Pomalu jsme na Damiánovi viděli změny k lepšímu, ač nerad, musel se Károvi věnovat a malej špunt si ho získal. Takže si nemyslete, že by ho Damián neměl rád, protože ho neustále kontroloval, nebo se možná ujišťoval, kde zas ten malej skrček je.
.
V září jak jsem se výše zmiňovala, se k nám vrátila Deny a Káro dostal "živou hračku". Káro nám rostl jako z vody a z toho malého válečka pomalu vyrost statný chlapák a vůdce smečky. Damián prostě přenechal toto postavení a byl rád, že se může alespoň pořádně prospat. To víte, Káro chvilku neposedí, tak ať si ten barák holt hlídá sám.
.
Letos 15. dubna jsme se našima hafany vypravili za "tetou" paní Šeflovou do útulku, aby se damián zase ještě ukázal a zároveň se pochlubil Kárem.
Damián už měl poslední dobou trochu delší "vedení" a občas byl úplně mimo. Takže "tetu" poznal až asi za deset minut, jako by mu najednou docvaklo, kde je a kdo tam je. Prostě už to byl starý pán a tak mohl být trošku pomalejší.
.
Poslední týden svého života si chodil lehat na hrobečky Aliny a Eliny, asi se chtěl poptat, jaké to tam "na druhé straně" je.
V neděli odpoledne si došel na zahradu a tam si nedaleko Alinina hrobečku lehl a odmítal se zvednout. Táta ho tam tedy nechal, zima nebyla, ani nepršelo, tak proč ne. Až po devátý večer pro něho došel a odvedl do verandy, kde poslední dobou chtěl spát. Lůžko z polystyrenu dam je pořád, tak v tom problém nebyl.
Někdy mezi jednou a čtvrtou hodinou v pondělí (27. 6. 2011) ráno Damián usnul a už se neprobudil. Táta ho našel ráno, když se Káro dožadoval jít do verandy, takže si vzal den volna v práci a šel vykopat hrob vedle Aliny, aby byli spolu.
Když Káro zjistil, že Damián není ve verandě, tak ho všude hledal a kňučel, za to, když se to dovtípila Deny, tak jí už úplně hráblo. Běhala "tryskem" po baráku sem a tam, div že Kára neporazila. Káro raději uskočil stranou. Po pár hodinách se trochu uklidnili, ale stejně ho pořád hledali.
U nás prožil děvět let a bylo mu asi mezi dvanácti až patnácti.
.
Takže Damián přežil svou družku Alinu o rok a necelý měsíc. Nyní už jsou spolu tam za "duhovým mostem". Nám lidem zbyla jen vzpomínka, která nikdy nevybledne. V našich srdcích bude damián žít navždy...
Deny, Káro a Damián (zleva) 9/10
Damián 28.11.10
Damián 18.12.10
Damián 24.12.10
Káro a Damián18.2.11
Damián 26.2.10
Deny a Damián26.2.11
Damián 3.4.11
Damián 8.4.11
Káro a Damián 24.4.11
Damián 6.5.11
Damián 7.5.11
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 4. července 2011 v 10:00 | Reagovat

Zdeni, napsala jsi to obdivuhodně. Nejvíce tě obdivuji za to, že jsi dokázala o tom psát takhle krátko po tom, kdy se to stalo. Při čtení jsem se někdy i smála, ale ke konci už jsem bulela jako želva.

2 Moniska Moniska | Web | 4. července 2011 v 15:21 | Reagovat

To je nádhera, krásný článek. Měl krásný život plný radosti a určitě na vás bude vzpomínat v dobrém.

[1]: To máš pravdu, já také ne..

3 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 9. července 2011 v 22:09 | Reagovat

Napsala jsi to opravdu krásně. Někdy přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby naši mazlíčci, členové rodiny, s námi žili celý náš život. Ale bohužel je to téměř nemožné.

4 Zdenina Zdenina | Web | 10. července 2011 v 7:35 | Reagovat

[1]: Díky, já taky při psaní občas brečela  ajindy se usmívala.

[2]: Děkuji moc.

[3]: Díky, máš pravdu bylo by to krásné, ale bohužel se to asi nikdy nestane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama