"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Život z taháku neopíšeš, aneb maturita není brána k životu

18. května 2011 v 23:13 | Zdenina |  Myšlenky ve větru
Maturita, slovo obvykle nahánějící hrůzu a děs u všech studentů. Nebudu vám tu říkat, že je jednoduchá nebo naopak těžká, to záleží na každém z nás a také na štěstí na otázky. Připusťme si, že přestože jsme se učili, některé otázky nám sednou a jiné nikoliv, někomu jde matematika a jinému spíše jazyky.
Na rovinu vám však mohu říct, že maturita není žádný mezník ve vašem životě. Je to stejné jako když jste se těšili na patnácté narozeniny, až dostanete občanku, a na osmnáctiny až budete dospělí. Na maturitu se učíte, složíte jí (je jedno na kolikátý pokus:-)) a život jde dál. V podstatě se nic nezměnilo, jen vám, aniž jste si toho všimli, skončilo bezstarostné dětství.
.
V nadpisu jsem použila citát z pozvánky na náš maturitní ples: "Život z taháku neopíšeš." a musím s tím jedině souhlasit.
Na základce či na střední škole studenti používají různé taháčky či pomocníčky, ve škole to totiž jde, jenže v životě už žádné taháky mít nebudete, tam už musí být každý na vlastní pěst.

..
Nyní už moje vzpomínky na maturitu, kterou jsem dělala před dvěma lety.
.
Je září, říjen 2008 a naše třída 4.O, tedy čtvrťák oboru Oděvnice, žije přípravou na maturák. Vše se musí zařídit (některé přípravy sahají až do prváku, ale to nebudu řešit), 2x se trénuje na předtančení (někdy i při hodinách tělocviku, učitel měl hroznou radost:-D), promýšlení půlnočního překvapení a mnoho dalších a dalších věcí. Nikdy bych si nepomyslela, co se za dva měsíce dá stihnout, hlavně když nás ve třídě bylo jen 16. Šaty jsme si šili sami doma či občas na praxi.
Nakonec nadešel 8. listopad 2008 a náš maturitní ples začal ve 20h v kulturním domě Družba v Klatovech.
Nejdříve předtančení ve stylu Šakalí léta, honem na sebe naházet maturitní šaty a šup na stužkování, přípitek a sběr penízků, zatančit si na různá sóla a snažit se nespít do němoty. Večer zpříjemnila kapela, různé kulturní vložky jako orientální tanečnice, Hip Hop a další. Když se čas nachýlil k půlnoci, naházely jsme na sebe oblečení na půlnočko a vyrážíme do sálu. Půlnočko je naše přehlídka ve stylu Gůči-Versáč. Začali jsme jako důchodci a skončili jako sexy baby, taky jsme tančili na Sexbomb.
Byl to krásný večer, který se mi nezapamatovatelně vryl do paměti, ale pak už začaly přípravy na maturitu, tedy zkoušení otázek. Učitelé na naše bedra nakládali testy, zkoušení, úkoly a další povinnosti a my jsme je za to nenáviděli. Ptali jsme se: "Proč to po nás chcete, vždyť to stačí umět až na květen?" Ale oni moc dobře věděli, proč to dělají. My jsme je sice proklínali, ale oni to s námi mysleli dobře, ale tehdy jsme to samozřejmě nechápali.
.
V dubnu 2009 jsme psali slohovku z češtiny, byla různá témata a délka naše výtvoru musea být minimálně na čtyři A4. To bylo u některých pohroma, ale mě to problém nedělalo.
V první polovině května se konal Den školy, kde jsme dostávaly vysvědčení a soutěžily ve Zlaté špulce. Vyblbly jsme se na výkopu, pasovaly třeťáky na mazáky a čas maturity nadešel.
Předvedly jsme své znalosti při písemné maturitě a svou zručnost u praktické zkoušky, kde jsme hotovily jeden ze třech výrobků (pánské pyžamo, pánská košile a dámská halenka). Čas byl jeden den. Z praktické části praktické maturity jsme strach neměla, vždycky se t nějak spíchne, horší byla písemná část praktické maturity, která se konala další den dopoledne. Na náš vylosovaný výrobek jsme tvořily průmyslovou dokumentaci, upravovaly základní střih, pak ho členily a hotovily polohu… Byla to docela fuška, ale nakonec to taky nedopadlo nejhůř.
.
Svaťák jsme si užila, pěkně jsem se učila a chodila za našimi třemi holkami na praxi, které neměly dodělanou kvalifikaci a šli k maturitě až v září. Musela jsem se odreagovat, doma to na mě padalo.
.
U ústní jsme byly rozděleny na čtyři skupinky (na dva dny - dopoledne a odpoledne). Já šla až druhý den dopoledne, se mnou ve skupince byla Šári a Kátí, takže to šlo velmi rychle. Venku jsme byly jen 15 minut. Zdá se to dlouhá doba, ale při těch nervech to byl jen okamžik. Nervák jako já to má těžký, ať se učí, jak se učí, nakonec to pohnojí.
Nejdřív byla čeština, kde jsem si vytáhla antiku a zájmena, takže pohoda. Ale kdybych zavadila o otázky z českého středověku, tak bych byla v prdeli a ani bych se na tý židli neohřála.
Následovala technologie, kde jsem natrefila na otázku Postup hotovení pánského saka a Rozparky na zdrhovadlo u sukně, takže taky pohodička. I když i tady bylo několik otázek, které bych dávala horko těžko dohromady. Díkybohu mě minuly.
Pokračovala jsem s angličtinou. To byl pro mě kámen úrazu, společně jsme spolu vždy válčili, a tak jsem měla obavy. Vytáhla jsem si Zdraví, takže o tom se dalo něco žbleptnout. Sice s odřenýma ušima, ale udělala jsem jí.
Nakonec zbyla Ekonomie, kde byla jedna otázka z ekonomie (jak překvapivé, že?) a druhá byla z odborných předmětů - Stoje, Konstrukce střihů, Oděvní výroba a Oděvní materiály. Z každého předmětu bylo asi 25 otázek, takže naprosto úžasný. Tady mi obě otázky (ekonomie a oděvní výroba) nesedly a já už byla úplně s nervama v kýblu. Málem jsem se jim tam rozbrečela, ale naštěstí až na chodbě. Když mi oznamovali, že maturitu mám, bulela jsme ještě stále dál a dál. Prostě jsem to psychicky neustála a učitelé mě utěšovali, ať neblbnu, vždyť jsem odmaturovala. Holky mě vzaly na panáka, tak jsme si dala hned dva.
Dostali jsme vysvědčení, uspořádali společně s nástavbou rozluček a život jde dál.
..
Nechci říct, že to bylo nakonec bylo snadné, nebo ne, ale jde to zvládnout. jen se zbytečně nenervujte a hlavně klid.
Na závěr přidám pár našich fotek ze čtvrťáku:
Výkop a rozloučení se studiem na střední škole.
Maturitní ples - společné fota.
Ples - nástup na předtančení (styl Šakalí léta)
Můj polibek s Marikou (já jsem zády).
Půlnočko - přehlídka Gůči-Versáč
Já jsem ta červená sukně a s kulichem:-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 P@t!k♥ P@t!k♥ | E-mail | Web | 19. května 2011 v 0:43 | Reagovat

pěkně napsané :))

2 Lee Lee | Web | 19. května 2011 v 7:48 | Reagovat

Kársně napsané!...:)

3 Wendy Wendy | 19. května 2011 v 12:54 | Reagovat

Zdeni tak to se ti povedlo :-) Zase si mě na chvilku vrátila do doby kdy bylo období bez starostí.Doufám že napíšeš ještě hodně těhle článků,protože já si je vždy ráda přečtu.Držím palce :D

4 Zdenina Zdenina | Web | 19. května 2011 v 17:02 | Reagovat

[1]: Děkuji.

[2]: Děkuji.

[3]: Díky, taky jsem si moc ráda zavzpomínala, byla to krásná doba.

5 Ajka SB Ajka SB | Web | 19. května 2011 v 18:01 | Reagovat

Celkem věřím, že slohovky pro tebe nejsou žádná dřina, máš to napsané moc pěkně. Mě čeká maturita za dva roky, teď jsem v druháku, ale vzhledem k tomu, že jsem pouze na gymplu a nemám ani vybranou vejšku, netuším ještě, z jakých předmětů budu vlastně maturovat. A sama se na ty nervy fakt těšim, protože já jsem taktéž hroznej nervák a trémista, budu koktat, atd...Už se vidim 8-O

6 Moniska Moniska | Web | 19. května 2011 v 19:50 | Reagovat

Úžasný článek. Já mám k maturitě ještě daleko =D

7 Clare Clare | 19. května 2012 v 14:51 | Reagovat

Úžasný článek.
Oděvnice říkáš...to teď studuji taky, jenže v Praze (Vošon a Spšo). Máme ty předměty u matury trochu jinak. V praktické budeme šít sukni, kalhoty nebo halenku, tak uvidím, co si to ten příští rok vylosuji..Technologie a Konstrukce máme v jednom ještě s Naukou o materiálech. Jak to tak vidím u maturantek, bude to hrůza..a ještě k tomu musíme připravit absolventskou přehlídku... Asi se uškrtím na vlastních vlasech, až na to přijde :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama