"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Mary 2 - 14. kapitola

23. dubna 2011 v 12:00 | Zdenina |  Mary - část druhá
Mary 2
14. kapitola
Mary se objevila v Pekle a zastavila se uprostřed pohybu. Nemohla uvěřit tomu, co vidí. Lucifer zrovna bodl Zlo do hrudi, ten jen zaúpěl a svalil se na zem. Byl mrtvý. Mary sledovala svého bývalého milence, díval se na ni a odhodil zakrvácenou dýku.
Pak ze Zla vyšla černá záře a obklíčila Lucifera, ten nevěděl co se to děje a vyděšeně se otáčel. Záře zničehonic vnikla do jeho hrudi a zmizela v něm. Lucifer zařval a lapal po dechu, jen tak tak se udržel na nohách.


"Lucifere, co jsi to jen udělal?" špitla Mary smutně, ale ve svém nitru věděla, že to bylo nevyhnutelné.
Lucifer se na ní podíval a pomalu se přizpůsoboval nové síle, zavřel oči, a když je znovu otevřel, vnímal svět už očima nového Zla.
"Rád ti odpovím, Mary. Stal jsem se Bohem!" řekl chraplavým hlasem.
"Mýlíš se, ty nejsi Bůh, ale jen Zlo a to bude navždy uvězněné v Pekle." řekla Mary.
"O čem to mluvíš?" divil se.
"Copak ti to ještě nedocvaklo? Bůh…Zlo… to jsou jen tituly, nic víc. Bůh je v nebi a Zlo v Pekle. Dokud Bůh ochraňuje Zemi, tak Zlo je uvězněné a nemůže vládnout světu. Vždy to tak bylo, my s tím nic nenaděláme. Já jsem Bohyně světla a ty Pán temnoty, nyní je to již zpečetěno. Ty jsi to zpečetil!" pronesla Mary.
"Lžeš! Chceš mě oklamat!" vykřikl.
"No tak, Lucifere, nyní, když jsi do sebe vstřebal temnoty, tak to musíš cítit. Jsme protiklady a věční nepřátelé." vysvětlila mu.
"Ale Bůh přece tvrdil…" vykoktal ze sebe Lucifer, ale Mary ho přerušila.
"Bůh neřekl nic jiného, než to co je nyní. Budeme spolu vládnout světu bok po boku, jenže ne jako milenci, ale jako protivníci stojící na opačných stranách barikády. To je naším osudem, udržovat rovnováhu tohoto světa." řekla a doufala, že už to snad pochopil.
"Možná! Ale já se osudu nikdy nepodřídím!" vykřikl pobouřeně.
"Lucifere, co sakra ještě chceš? Vždyť máš všechno, co si chtěl!" řekla nechápavě Mary.
"Ne nemám, ještě chci tebe!" řekl rozhodně a přistoupil k ní.
Mary k němu vzhlédla zmateným pohledem. Tohle chtěla vždy slyšet, ale nyní už ne. Již se probrala ze svého pobláznění a vidí svou lásku ve skutečném světle.
Lucifer dlaněmi objal její tvář a přiblížil se k ní na takovou vzdálenost, že se jejich rty skoro dotýkaly. Chtěl jí políbit, ale náhle se prohnul v pase a zaúpěl. Mary ho totiž nakopla kolenem do rozkroku.
"Nech mě na pokoji, Lucifere!" zaburácel její hlas. "Měl sis to rozmyslet dřív, nyní už vím, kdo jsi. Měl jsi pravdu, že jsem si tě vysnila, ale naštěstí jsem se z toho prokletého snu už vzbudila a cítím se volnější než nikoliv předtím."
"Ne!! Takhle to nemůže skončit!" zařval na ní, až se lekla.
"Mýlíš se, ono nemá co skončit. Naše láska vlastně ani nikdy neexistovala, protože jsem netušila, kdo jsi. A lež se v lásce neodpouští." řekla Mary a otočila se k odchodu.
Lucifer jí chytil za ruku a trhl s ní tak rychle, až málem spadla na zem. Držel jí pevně a ona se mu nedokázala vykroutit.
"Ty nikam nepůjdeš!" zasyčel rozčileně.
"Ale jo, půjdu! Nemáš mi co poroučet!" křikla na něj Mary a vytrhla se mu.
Lucifer v obličeji celý zrudl, bylo vidět, že je naprosto vytočený a přestává se ovládat. Probodával jí pohledem, ve kterém se kloubila posedlost a nenávistí.
"Ty jsi moje!" řval jako šílený a popadl jí opět za ruce, začal s ní cloumat, že měla pocit, že z ní asi vyklepe duši.
"Lucifere, ty už ses vážně úplně pomátl a pozbyl zbytky rozumu." řekla a snažila se mu opět vytrhnout, ale on jí tentokrát držel ještě pevněji.
Mary přemýšlela, co by měla dělat. S tímhle cvokem se už domluvit nedá, úplně zešílel. Zavřela oči a soustředila se.
Lucifera neviditelná síla odhodila a on se rozplácl o stěnu. Ozvalo se jen zadunění, tak jen doufala, že to vycházelo ze stěny, a ne z Luciferovy hlavy, i když ani tomu by se teď nedivila.
Napřímila se a nespouštěla z něho oči. Držela ho v sevření své moci a on se nemohl hýbat.
"Dej mi pokoj a vypadni mi ze života. Naše láska, tedy pokud vůbec někdy byla, už není! Sbohem, Lucifere." řekla a pustila ho.
On se pomalu zvedl, bylo vidět, že má bolesti. Ale to ho nezajímalo, cloumal s ním vztek.
"Takhle to nenechám! Bude válka!" zařval na ní těsně před tím, než zmizela ve zlatobílé záři.
...
Mary se objevila na základně a Selek se jí lekl a málem se převrátil se židlí.
"Proboha, musíš se tahle objevovat?" řekl podrážděně.
"Tak se nemáš houpat na té židlí, jen jí tím ničíš, ale promiň, příště se dopředu ozvu." řekla mile.
"Fajn," odsekl Selek a šel se raději zase věnovat nějaké práci.
Mary se posadila do křesla a chvíli tam jen tak seděla a přemýšlela se zavřenýma očima. Měla starosti a to dosti velké.
.
"Co se děje?" zeptala se Lilith, ale bylo vidět, že stejnou otázku mají na jazyku i ostatní. Raniel se na ní díval se starostmi a i Lukas nevypadal v pohodě.
Mary jednotlivě po každém sjela pohledem a bylo patrné, že jí něco trápí, ale že jim to raději nechce říci.
"Události se daly do pohybu, co?" zeptal se Raniel.
"Co?" divil se Selek.
"Raniel má pravdu. Nyní již vím, kdo jsem a co je mým osudem. Jsem Bohyně a jako vládkyně světla mám i svůj protiklad…" řekla a bylo vidět, že přemýšlí o tom, co jim řekne.
"Můžu hádat? Tím protikladem je vládce temnoty, co?" ptal se horlivě Selek, ale vyznělo dosti přiblble.
Mary si ho změřila pohledem a on raději sklapnul. Bylo vidět, že s Mary není radno si zahrávat.
"Mým protikladem je Lucifer. Své místo přijal před pár minutami, tím že zabil Zlo a sám se stal Zlem. Ještě horší je na tom to, že asi buduje armádu a připravuje se na válku." řekla Mary a modlila se, aby nevyvolala paniku.
Její slova všem vyrazila dech, nikdo se nezmohl na jediné slovo. Tak tohle skutečně nečekali.
.
"Máš pravdu, něco velkého se chystá a bylo by dobré, kdybychom na to byli připraveni." řekla Adriana Montoyová, která právě vešla do místnosti.
Všichni se otočili její směrem a nechápavě se na ni dívali, jen Mary se usmála a vrhla se k ní, pak se objaly.
"Kdy jsi přijela?" ptala se Mary a pustila jí z obětí.
"Před pár minutami a rovnou jsme šla sem za tebou." řekla Adriana rychle a s úsměvem.
"Jak jsi věděla, kde nás hledat?" divila se Mary.
""Stačilo jen hledat neohyzdnější barák ve městě." odpověděla se smíchem Adriana. "Ne, promiň, to byl vtip. Vždyť víš, mám v sobě démonní moc, tak jsem tě vycítila." dodala o trochu vážněji.
"Adriana?" řekl Lukas a přemýšlel, bylo vidět, že je to pro něj námaha. "No jasně, Adriana Montoyová, ta která se utkala s chimérou." vykřikl po chvilce.
"Jůůů…" obdivně zahalekal Selek.
"Ono to bylo trochu jinak, já se s ní neutkala, jen jsem jí pomohla, aby byla spravedlnost potrestána, nic víc." přiznala se Adriana.
"To máš sice pravdu, ale Draculu a Bologa jsi sprovodila ze světa ty." řekla Mary.
Adriana se zasmála a sedla si na okraj stolu.
"Odkud se vlastně znáte?" vyptávala se zvědavě Lilith.
"Z jednoho případu." řekla Mary.
"Počkej, to není možné. Muselo to být v době po tvém pádu, a to ses domnívala, že jsi člověk." divil se Raniel.
"To jo, jenže jednou jsme narazila na Wendigo, hnusná obluda, a nebýt tady Adriany, tak mě rozsápal. Prostě mi zachránila život." vysvětlila Mary.
"Moment, Mary, Ty nejsi člověk?" divila se Adriana.
"Ne, po pravdě s člověkem nemám nic společného. Jsem Bohyně, dcera Boha a anděla." přiznala se Mary a Adriana jen obdivně pokývala hlavou.
Obě bojovnice si spolu chvíli povídaly, ostatní se taktně vzdálili, aby měly soukromí.
Mary v rychlosti dovyprávěla svůj život a Adriana se zmínila, že již nějakou dobu neřeší jen případy prokletí, ale i napadání démony. Vypily si kafe a pořádně poklábosily.
.
Za nějakou dobu svolala Mary celý svůj tým, který se už rozrostl o Bakcha, Lilith a nyní i o Adrianu, i když o tu jen dočasně.
"Musím s vámi mluvit. Nebudu vám lhát, je to vážné. Lucifer jako nové Zlo si naplánoval válku a ať by se mohlo zdát, že se to týká jen nás dvou, bohužel do toho budete zataženi všichni. S tím se nedá nic dělat, ale máte právo volby. Můžete si jako každý jiný zvolit stranu." řekla Mary vážně.
"Já si stranu už zvolil dávno." vyhrkl Selek.
"Cítím to stejně." dodal Marcus a Lukas současně.
"Jsem s tebou." řekl Raniel a pokýval hlavou.
"Se mnou můžeš počítat vždycky. A stejně, když už jsme tady, tak nakopu pár démonům zadek." řekla Adriana s úsměvem, Selek si ji jen přeměřil pohledem.
"Věřím ti, Mary. Jdu do toho s tebou." pravil Bakchus.
"Já samozřejmě taky." dodala Lilith.
"Všichni jsme s tebou!" dodal Raniel, aby to zdůraznil.
"To zní jako jeden za všechny, všichni za jednoho." podotkla Mary a usmála se. "A ač si toho vážím, nás osm válku nevyhraje. Musíme sehnat posily a to rychle."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moniska Moniska | Web | 23. dubna 2011 v 15:01 | Reagovat

Snad to Mary aspol. vyhrají.
Těším se na další kapitolu.

2 Haimi Haimi | Web | 30. dubna 2011 v 16:16 | Reagovat

Je to hezké, jsem ráda, že jsi přidala i Adrianu.

3 papája papája | Web | 4. května 2011 v 22:48 | Reagovat

Tak jo, to jsem teda zvědavá, jak to vyřeší ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama