"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Mary 2 - 10. kapitola

19. března 2011 v 12:00 | Temný snílek Zdenina |  Mary - část druhá
Mary 2
10. kapitola
Bakchus právě klátil nějakou prostitutku, když si všiml Mary, která právě vešla do chrámu. Okamžitě přerušil svou činnost, oblékl si kalhoty a šel k Mary. Objal jí a vášnivě políbil. Mary byla v první chvíli v šoku, ale rychle se vzpamatovala. Dostala se o dva tisíce let zpátky, takž v téhle době nedávno s Bakchem prožila skvělé orgie.
"Myslel jsem, že jsi pryč, někde na východě." řekl Bakchus, když pustil Mary.
"Ale prosím tě, kde bych měla být, když můžu být s tebou." řekla s úsměvem na tváři a hodila po něm očkem.

"I mně se moc líbily ty bakchanálie, ale říkala jsi něco o bratru." podivil se Bakchus.
"O Bratru?"
"Jo, přesně tak." řekl Bakchus.
"Díky, zase se stavím." řekla a Bakchus jen přikývl a vrátil se k prostitutce.
Mary vyběhla z chrámu. Už ví přesně, kam jí to přeneslo. Brzy mají ukřižovat Ježíše a ona musí za ním. Zavře oči a soustředí se, ale ono nic. Žádná záře, žádný přesun.
"No, jo!" vykřikla a plácla se do čela. V téhle době ještě neuměla ovládat svou moc, takže se přenést nedokáže, ale v tom by jí mohl pomoci Bakchus. Vrátila se do chrámu.
"Promiň, že ještě ruším, Bakchu, ale nemohl bys mě někam přesunout?" řekla trošku omluvně.
"Jo, mysli na to, kam chceš." řekl Bakchus, luskl prsty a Mary zmizela.
.
Mary se objevila na jiném místě, ale také to tu znala. Popošla o pár domů dál a zahlédla Ježíšova přítele. Došla k němu a v duchu ho litovala, Ježíš ho jen využil.
"Zdravím, Jidáši." pozdravila ho a usmála se.
"Mary, já myslel, že jsi už pryč. Ježíš tě tady prý nechce." podivil se Jidáš.
"Vrátila jsem se, potřebuji s ním ještě naposledy mluvit." řekla a společně šli k Ježíšovu domu.
.
Mary s Jidášem vešla do domu a pozdravila svého bratra, pak se i objali se. Jidáš si sedl ke stolu a něco snědl.
"Doufal jsem, že jsi už pryč. Myslel jsem, že už jsi to pochopila a podvolila ses mému přání." řekl Ježíš tiše.
"Jen jsem doufala, že sis to rozmyslel." pronesla Mary se slzami v očích.
"Nemohu a ani nechci. Bůh mi dal jen tuto možnost, jinou nedostanu. Už mám dost lidí, chci klid a připojit se k bohům. Ty jsi nástupce Boha, já jsem jen člověk, ale mám možnost být více, jen se musím obětovat, tak mi to neber, sestro." řekl Ježíš lítostivě.
"Dobře, ale co Jidáš? On si to nezaslouží! A už jsi mu to řekl?" vykřikla Mary a ukázala na Jidáše, který se zvedl z lavice a podíval se na ně.
Ježík k Jidášovi přistoupil a pohladil ho po vlasech. Je to jeho nejvěrnější učedník a přítel.
"Jidáši, již jsem ti řekl, co od tebe potřebuji. Obětuješ člověka, který mě odívá. A já budu volný, ale musím tě varovat. Budeš zatracen! Staneš se třináctým a ostatní pokolení tě budou nenávidět." řekl Jidášovi a pohlédli si do očí.
"Vím to, ale na mně nezáleží. Důležitý jsi jen ty, můj milovaný příteli." řekl Jidáš a odešel ven.
"Proč mu to děláš?!" vykřikla Mary.
"On to chce udělat, slyšela jsi ho." řekl Ježíš s úsměvem na rtech.
"No jasně! On si vůbec neuvědomuje následky a neví, co ho čeká! Má tě rád a chce ti pomoci, ale kdo pomůže jemu?!" křičela Mary na Ježíše.
"Je to jeho osud a s tím se nedá nic dělat. Nyní se ukryj, bude večeře, na které mě Jidáš označí polibkem, a já budu již brzy volný." řekl Ježíš a také odešel.
.
Mary se nehodlala dívat, jak se Jidáš ničí. Neměla ani sílu, aby se dívala, co Ježíš děla s davem. Nedívala se ani na Ježíšův průvod vstříc k jeho osudu. Seděla v domku a snažila se nevnímat Ježíšovo utrpení, když ho bičovali a nechali vláčet kříž přes město.
Ale také si uvědomila, že poprvé, tedy pro ni v minulosti, ho uposlechla a odešla pryč, ale tentokrát chtěla být u Ježíšovy smrti. Dlužila mu to.
Vyšla ven a zamířila za davem lidí, kteří se přišli podívat. Všude bylo lodi jako smetí, někteří plakali, jiní jásali. Ježíš byl právě přibit na kříž a Mary cítila jeho bolest, sama to zažila, tak věděla, jak moc trpí. Přemýšlela, jestli mu to za to všechno stálo.
Jeden voják mu pak probodl kopím bok a Jidáš stojící opodál, přistoupil blíž a naplnil kalich Ježíšovou krví.
"Svatý grál." řekl si pro sebe a pousmála se. "Další blbina, která bude stát životy nevinných lidí, kteří se za ním budou honit a pátrat po něm jako šílení."
.
"Žádný člověk není úplně nevinný." řekl muž stojící za Mary, ona se otočila a stanula tváří v tvář svému otci, Bohu. Jen ji vzal za ruku a odvedl stranou.
"Myslel jsem, že jsi ho uposlechla a odjela." řekl Bůh.
"Jo, ale vrátila jsem se. Je to můj bratr, prostě jsem mu to dlužila." řekla Mary tiše.
"Ano. Mary máš v sobě tolik emocí. Jsi výjimečná a jednou budeš lepší Bůh než já." pronesl Bůh a pohladil jí po ruce.
"Tak proč jsi tady?" ptala se a slzy jí vyhrkly.
"Ani nevím, něco mi říkalo, že bych mu měl být oporou. Brzy se připojí ke mně a já opustím Zemi." řekl tiše Bůh.
"To nemůžeš počkat tak dva tisíce let?" vykřikla Mary.
"Je mi líto, ale nemohu. Přišel čas, abych šel dál. Ty jednou objevíš své místo i osud. Vím, že nejsi z této doby a vidím, co se z tebe stalo a ještě stane. Jsem na tebe hrdý, ale vše mělo být jinak. Nevědomky jsi změnila budoucnost, ale věřím, že nakonec vše napravíš a budeš velkou Bohyní." řekl a chtěl ji pohladit po vlasech, ale ona ucukla stranou.
"Co jsem udělala špatně?!" vykřikla už napůl beznadějně.
"To ti říci nemohu, stejně bys to už nemohla změnit, stalo se to již před nějakou dobou." řekl vlídně.
"Máš na mysli, to, že jsem se zhmotnila jako novorozeně a ne jako dospělá? To že mě vychovaly kněžky a já se setkala s Luciferem?" vyhrkla ze sebe Mary.
"Ano, to byla jedna z chyb, také jsi úplně nepochopila to, že máš vládnout bok po boku s Luciferem, ale věřím, že to nakonec pochopíš a napravíš vše."
"Fajn, ale co Zlo? Jak ho mám zničit?" řekla a chytila Boha za ruku.
"Zlo je můj protiklad, tedy bůh temnoty. Nemůžeš ho zničit, pokud bys to udělala, musela bys nastoupit na jeho místo. Velké Zlo musí existovat, aby byla udržena rovnováha. I ty budeš mít svůj protiklad, své Zlo, jednou se objeví." řekl Bůh a zmizel. Za několik dní na to Ježíš povstal z hrobu a připojil se k bohům.
.
Mary zrovna přemýšlela, jak se dostane zpátky do své doby, když si všimla Jidáše na okraji města u velkého stromu. Zrovna si připravil provaz.
"Jidáši, co to děláš?" zeptala se ho, když k němu došla.
"Jsem zatracen! Všichni lidé to říkají! Milovaný Ježíš měl pravdu, ale já s tím žít nedokážu. Myslíš, že se s ním po smrti setkám?" řekl Jidáš a dal si smyčku kolem krku.
"Určitě," vyhrkla ze sebe Mary se slzami v očích. "Zůstanu tu s tebou až do konce." dodala a podivila se mu do očí, kde byla jen bolest.
"Děkuji, Mary." řekl a oběsil se.
"Jidáši, byl jsi hlupák, když jsi věřil Ježíšovi, ten tě jen využil. A i když tě celý svět zatracuje, měli by si uvědomit, že ty jsi ten skutečný hrdina a zakladatel křesťanství. Nebýt tebe a tvojí oddané lásky k Ježíšovi, tak by ho nikdy neukřižovali, on by se nepřipojil k bohům a nikdo by po něm ani nevzdechl. Silně pochybuji, že by se bez tvé oběti a Ježíšovy smrti křesťanství ujalo." řekla Mary do ticha a bezradně si povzdychla.
Pak se kolem ní vše rozletělo a ona otevřela oči. Opět ležela na posteli na základně. Raniel, Lilith, Selek i Bakchus na ni zírali a byli rádi, že se konečně probudila. Byla v bezvědomí celý den a oni již měli obavy, zda se ještě probere po té poslední ráně. Nevěděli, že se vrátila v čase a promluvila se s Bohem, i když ten jí moc nepomohl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moniska Moniska | Web | 19. března 2011 v 12:32 | Reagovat

Další! A rychle!

2 Haimi Haimi | 19. března 2011 v 20:01 | Reagovat

Husté..

3 papája papája | Web | 27. března 2011 v 13:02 | Reagovat

Pěkný, pěkný :-D Tahle verze křesťanství se mi líbí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama