Adriana - 5. kapitola

4. října 2010 v 0:26 | Zdenina |  Adriana
Adriana
5. kapitola
Psaní
Něco po druhé hodině v noci se Adriana probudí a kouká kolem sebe. Pokoj je vybaven starým, ozdobným nábytkem. Postel má nebesa a závěsy. Už si odpočinula a tak se rozhodla prozkoumat hrad.
Vyšla na chodbu, kde nikdo nebyl. Nechtělo se jí brát baterku a tak šla po tmě. Naštěstí na stěnách byli svícny, takže viděla na cestu. Sešla schody a vešla do dveří pod nimi.

Místnost byla plna polic s knihami. Uprostřed stál masivní stůl s křeslem. Po pravé straně bylo ještě jedno křeslo. Adriana přišla blíž ke knihám a zkoumala jejich názvy. Některé byly latinsky, jiné třeba anglicky či německy. V podstatě snad našla všechny jazyky světa. Dost knih bylo o okultismu či historii. Adriana si jednu vyndala a posadila se do křesla. Knihu si dala na kolena a prohlížela si ji.
"Není ta kniha moc těžká?" zeptal se hrabě. Adriana se lekla, až nadskočila a kniha skončila na zemi. Dracul pozvedl obočí a řekl: "Velice se omlouvám, nechtěl jsem vás vylekat."
Adriana se po něm podívala a zvedla knihu, kterou si od ní hrabě vzal a zandal zpět do knihovny. Adriana konečně promluvila: "To já bych se měl omlouvat, že se hrabu ve vašich knihách bez vašeho svolení."
Dracul jí pokynul, aby se posadila, sám si sedl ke stolu. "Nic se nestalo, slečno Montoyová. Přece proto jste tady, ne?"
Adriana se zastyděla a řekla: "Já tu přece nejsem, aby vám prohledávala věci."
On si ji jen měřil pohledem: "Skutečně? Měl jsem dojem, že vás zavolali místní vesničané, abyste jim pomohla s prokletím a upíry. Nebo se snad mýlím?"
Adriana si odkašlala: "Ne, nemýlíte se, hrabě. Jsem tu spíše na prověření všech skutečností. Rozhodně nehodlám pobíhat po vašem hradě, hledat sklepení a vrážet kolíky do rakví."
Hrabě se rozesměje. "To jsem skutečně rád. Vy na upíry nevěříte?"
Ona se zamyslí a pak řekne. "Ne, že bych v ně nevěřila. Myslím, že existují, i když důkaz zatím nemám. Nikdy jsem se s nimi nesetkala.
Adriana si hrabětem v knihovně povídá až skoro do úsvitu. Hrabě ji pak zavede k jejímu pokoji a řekne: "Já vás nyní opustím a uchýlím se do svých komnat. Vy si odpočiňte a večer se opět shledáme. Přes den nechci být rušen, ale vy se po hradě i jeho okolí pohybujte podle libosti." Adriana poděkuje a ulehne ke spánku.

Adriana se jde ráno projít po okolí. Kolem hradu je plno lesů a zvěře. Tady zajde do vesnice, tam na ni lidé nejprve vytřeštěně civí a diví se, jak to že je živá. Adriana jim odpoví, aby neměli obavy, že situace se jistě brzy vyřeší.
V podvečer bloudí po hradě a snaží se vyhýbat odpudivému majordomu. Objeví dveře a otevře je. Jde to ztuha, ale nakonec se jí to povede. Jsou tam schody, které mizí ve tmě. Adriana po nich sestoupí až do nějakého sklepení. Všude je plno svíček a zatuchlého zápachu. "Měli by si tady vyvětrat," pomyslí si Adriana. Rozhlíží se kolem, ale pak strne.
Na kamenném podstavci je zdobená a honosná rakev. Adriana přistoupí blíž. Na víku není žádný nápis, ale ona chce vědět, co je uvnitř. Nějaká neviditelná síla jí ponouká, aby odsunula víko. Udělá to a zděsí se. V rakvi leží hrabě Dracul. Pozoruje ho a prstem přejede přes jeho rty. Ani neví, proč to udělala. Hrabě ji přitahuje i fascinuje zároveň.
Dracul náhle otevře oči a řekne:
"Drahá Adriano, říkal jsem, že přes den nechci být rušen. Ale nevadí, jsem rád, že jsou karty vyložené."
Dracul vyleze z rakve a postaví se na nohy. Pozoruje Adrianu a studuje její reakci. Adriana je vyloženě v šoku.
Pak Dracul prolomí ticho a povídá: "Ano! Upíři existují a já jsem jeden z nich. Jsme nesmrtelní a prokletí. Víš, jsi zvláštní žena. Cítím z tebe temnotu, spoustu temnoty. Máš v sobě své démony, že? Před lety se v tvém životě něco stalo, že?" Adriana se na něho šokovaně dívá. Ví, že má pravdu.
Dracul pokračuje: "Drahá, musíš své vnitřní démony porazit, jinak tě zničí. Napij se mé krve a prohlédni." Adriana se na něho stále jen dívá a z očí jí vytrysknou slzy. Nakonec přikývne. Dracul se řízl do ruky a nabídne ji Adrianě. Ta přijímá a skloní se k ruce. Rty se dotknou rány a spolkne trochu temné tekutiny. Před očima se jí míjejí obrazy ze života upírů, ale spatří i výjevy ze svého života. Před lety, kdy studovala na vysoké škole, zabila svého profesora, který propadl temnotě a démonům. Mále ji stáhl sebou.
Když Adriana vzpamatuje, dívá se Dracula a je zmatená. V očích má slzy a bolest. Hrabě ji pohladí po vlasech a obejme ji. Adriana je ráda, že není sama. Dracul se nakloní k jejímu hrdlu a zakousne se do ní. Pije její krev, ona vyndá kůl a zabodne ho do upírova srdce.
Dracul na ni kouká a zašeptá: "Jsi výjimečná žena a bojovnice. Ale jestli chceš žít, tak musíš porazit své vnitřní démony. Dostala jsi dar, využij ho a zvítěz nad nimi. Objev, kdo skutečně jsi." Pak se upír rozpadá v prach. Ostatní upíři v okolí umírají se svým stvořitelem.

Adriana se vrací do vesnice a řekne všem: "Upíři jsou mrtví. Nyní jste v bezpečí." Místní obyvatelé jí děkují a ona odjíždí pryč.
Když sedí v letadle, na okamžik usne. Ve snu se jí zjevil profesor Bolog. Adriana ho sice zabila, ale ďábel je silný. Tenhle parchant, je určitě naživu, tedy alespoň v určité formě existence. Adriana se rozhodla, musí porazit své vnitřní démony, jinak nemůže pokračovat. Znovu se uvelebí v sedadle a přejede si po krku. Prsty se dotknou dvou otvorů po zubech.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moniska Moniska | E-mail | Web | 4. října 2010 v 16:52 | Reagovat

Pěkné, až budu mít čas, tak si najdu předešlé kapitoly a pročtu si je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama