"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



8. září 2010 - Damián chce klid

8. září 2010 v 21:33 | Zdenina |  Káro a jeho deník
8. září 2010
Damián chce klid a já mu ho nechce dopřát. Zlobím ho, skáču kolem něho a někdy na něho i ňafnu, ale on mě ignoruje. I když mu děla dobře když mu žužlám ucho, to má rád. Už si na mě zvykl, ale stejně si udržuje dostatečný odstup.

Chudák, už na tom není zdravotně zas tak moc dobře a taky není nejmladší. Nemůže chodit běhat na louku, ale má dovoleno pobíhat jen po zahradě. Kdyby se vydal na delší vycházku, pak by měl hodně velký problémy se dostat domů a asi by zas několik dní nemohl chodit. Prostě má nemocné kyčle a zadní nožky. Prodělal několik zánětů, ale vždy se z toho dostal. Je to bojovník a já ho mám rád, i když to tak občas nevypadá.

V pondělí 6. září přijela Zdenina po poledni domů a tak si se mnou chvilku hrála a přivezla mi nějaké pamlsky. Měl jsem narozeniny. Už mi jsou čtyři měsíce.
Tak se zase mějte,
Káro

11. září 2010
Je sobota a páníček hned po ránu odjel na houby. Moje holky dopoledne vařili oběd a Damián spinkal. Zdenina se nejdřív se mnou přetahovala o provaz, nakonec jsem vyhrál já! Jako vždy. Někdy ji podezírám, že mě nechává vyhrát schválně.
Kolem 10:45 se Zdenina se mnou vyplížila ven, nandala mi vodítko a šli jsme na louku. Vždy se musíme vyplížit, aby to nezjistil Damián. Chtěl by jít taky, ale on už nemůže. Jeho zdravotní stav mu to nedovoluje.
Takže jsme šli. Tráva byla mokrá. V noci pršelo, takže všude byla voda. Téměř okamžitě jsem byl mokrý, ale nevadilo mi to. Svítilo sluníčko a teplota taky byla docela přijatelná. A mně voda nevadí, takže to byla příjemné. Akorát Zdenina nadávala, že má mokré nohavice až ke kolenům. Nejdřív jsem škubal za vodítko, ale pak jsem už běžel, akorát se docela pletu pod nohama, takže Zdenina o mě zakopává. Já z toho mám legraci, ale ona se nadšeně moc netváří. Akorát v dolní části, kde jsou vysoké stromy a slunce se tam ještě nedostalo, bylo hodně mokro.
Zdenina chvilkami zastavovala a fotila okolí a mě. Já z toho nadšen nebyl, zdržovala a já nemohl běhat.
Prošli jsme celou louku, přešli přes cestu do pole s kukuřicí a zase se vrátili. Po louce jsme pak šli druhou stranou při poli. Zase jsme se dostali k silnici, přešli ji a pokračovali po poli. Došli jsme až k Měcholupám a po silnici jsme se vraceli. Tato cesta není nijak zvlášť vytížená. Za těch pár minut, co jsme po ní šli, jsme potkali jen jedno auto. U slivek jsme se vrátili na louku a šli až domů. Tam jsme se vrátili asi ve 12:15.
Byla to skvělá procházka…
Káro
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama