"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



Prokletí Olegonu

30. srpna 2010 v 22:42 | Zdenina |  Příběhy
Psaní
Existuje legenda, stará tisíce let, o prokletém městě Olegon. Žil zde mírumilovný lid, kteří si byli rovni. Panovala tu spravedlnost a mír. Olegoňané uctívali Nanaka, boha míru. Pocestní do Olegonu moc často nezavítali, protože město leželo hluboko v horách. Ale pokud tam přes nebezpečnou cestu přece jen došel, byl přivítán a pohoštěn jako král.

Jednoho dne do tohoto města přišel démon a otrávil mysl Olegoňanům zlem a nenávistí. Lidé si začali závidět a krást věci. Nakonec vše vyústilo ve velké krveprolití. Olegoňané se změnili v kruté zrůdy, které zabíjeli pocestné a shromažďovali jejich majetek. Jak šel čas, tak se na toto prokleté město zapomínalo, až se zapomnělo úplně. Jen obyvatelé vesnice ležící přímo pod Olegonem, ví, že tato legenda stále žije. Olegoňané si vybírají své krvavé oběti dál…

Když bylo Davidovi deset let, tak se jeho otec, slavný archeolog, ztratil při pátrání po městě Olegon. Odjel někam do Indie a zmizel. Zbyl po něm jen zápisník. David se slzami v očích svému otci slíbil: "Tati, najdu Olegon, ať to stojí cokoliv."

Nyní je Davidovi dvacet let. Od záhadného zmizení jeho otce uběhlo už dlouhých deset let. Stále pátrá po městě Olegonu. Konečně rozluštil i tu poslední indicii v zápisníku a objevil přesné umístění tohoto prokletého města. Sehnal peníze a vydal se na cestu i se svou přítelkyní Alexou.
Po několika týdnech cesty naše dvojice nalezla vesnici ležící pod horou, kde má být Olegon. Vesničané se je snažili varovat a vyprávěli jim i to, jak Olegoňané loví: "Zamkli celé město a ponechali otevřenou jen bránu do hor. Za branou byla cesta velmi úzká a lemovaná keři a porosty. Pocestní neměli šanci. Byli rozsekaní…" David se na jen usmál a řekl: "To jsou jen legendy. I kdyby to byla pravda. Vše se odehrálo před tisíci lety. Nyní je již město opuštěné a nikoho tam nenajdeme." Pak se David s Alexou vydal na cestu do hor.

K branám města dorazili až po setmění. David celý udýchaný pronesl: "Konečně jsem tady! Já už nemůžu. Přespíme uvnitř." Alexa souhlasila. Vešli dovnitř. Pochopitelně, že město bylo opuštěné. David hledal nějakou stopu po svém otci, ale nic nenašel. Na stěnách se nacházeli nápisy v prastarém jazyce. Alexa byla uchvácena: "To je nádhera!" Pobíhala od stěny ke stěně a dělala si poznámky. Asi po hodině ulehli ke spánku.
O půlnoci se celé město probudilo. Byl slyšet hrozný řev, děsivé bubny a skřeky. Alexa byla vyděšená: "Davide, já chci pryč." Společně utíkali k hlavní bráně, ale byla zamčená. Doběhli k druhé. Také byla zamčená. Postupně oběhli všechny brány.
Byly zamčené. Až na jednu. Vyřítili se bránou, ani se neohlédli. Po několika metrech se zastavili. Nastalo naprosté ticho. David se chtěl vrátit zpátky, ale vrata nešla otevřít. Alexa se rozplakala. Vzpomněla si na způsob lovu Olegoňanů. Právě se totiž nalézali na dlouhé úzké cestě obklíčenou keři a porosty. David se podíval na bránu a vytřeštil oči. Byla tam zaschlá krev…spousta zaschlé krve. "Ježíši, co to je?" V tom uviděl hlavu svého otce. "Néé, tati. Tak takhle jsi skončil? Jsme ztraceni!" Pak objal plačící Alexu: "Promiň, že jsem tě do toho zasáhl. Neměl jsem tě brát s sebou. Odpusť mi to." Alexa zdvihla své uplakané oči: "Davide, nemám ti co odpouštět. Jela jsem sem dobrovolně. Miluju tě."
David jí pak políbil.
V tom okamžiku mu kolem hlavy proletěl oštěp. Nastalo doslova peklo. Hlasité bubny a šílený řev přehlušil vše ostatní. David objímal Alexu. Zavřel oči a čekal na konec. Vzpomínal na otce a na jeho strašný konec. "Tati, tak tedy máme společný osud. Našli jsme Olegon a zemřeme jeho strašnou kletbou!"
Slyšeli hrozivé zvuky a cítili, jak jim kdosi dýchá za krk. Po chvíli to už David nevydržel a otevřel oči. Stál tváří v tvář zrůdě. Zakřičel: "Bože…!!" Zrůda se napřáhla a velkou sekyrou ho rozsekla ve dví. Alexa se s ním zhroutila k zemi. Byla v šoku. Nemohla se pohnout. Jedna zrůda ji popadla a táhla k městu. Pak ji polomrtvou hodila do řeky…
…Následující ráno poblíž vesnice vydala řeka tělo. Byla to Alexa. Bohužel se jí už nedalo pomoci. Z posledních sil vykřikla: "Olegon existuje! Vše byla … pravda!!" Pak zemřela. Vesnický staršina jen udělal další dvě značky na prastarém kmeni. "Prokletí Olegonu si vzalo další oběti. Již jich je 4995. Do pěti tisíc jich už moc nezbývá. Pak bude prokletí zlomeno. No, naštěstí se historie stále opakuje. Lidé jsou stejní. Chtějí mít moc a velký poklad…"

Od smrti Davida s Alexou již uběhlo pět let. A Jakub student historie právě píše seminární práci o pradávných prokletích. Objevil v knihovně knihu, kde je legenda o prokletém městě Olegon a jeho obrovském pokladu. "A hele, nějaký David tu nechal zprávu. Přesné určení místa, kde se má tohle město nacházet." Zavolal kamarádovi a vyráží na cestu za pokladem…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 31. srpna 2010 v 10:36 | Reagovat

ahoj.. :P .. jak se máš ?? a co děláš ?? :D

2 Haimi Haimi | Web | 17. března 2011 v 14:57 | Reagovat

Husté, tahle se mi strašně líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama