"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



1. - 6. července 2010

10. července 2010 v 0:27 | Zdenina |  Káro a jeho deník
1. července 2010

Od pondělí do středy, tedy vlastně až do dneška, to bylo stejné. Vstávání obvykle kolem půl šesté ráno, abych vyprovodil páníčka do práce. Ale pak jdu pokračovat ve spaní. S paničkou a babičkou obvykle vstáváme kolem osmé. Babička udělá papu kočičkám. Když jde do stodoly, tak mě nechce s sebou. Prý abych jí neutekl. Potom se zdlábnu já s Damiánem, jdeme ven na zahradu se vyvenčit a pak jdeme zase spinkat. Damián si chodí lehnout do obýváku, ale já chci společnost, takže hajám v kuchyni pod stolem. Tam obvykle prospím celé dopoledne. V poledne mě s Damiánem vyženou na zásep, abychom se proběhli. Je tam stín, takže je to fajn. Zase se pak najím, trošku vyblbnu a překvapivě jdu spinkat. Odpoledně bývá v obýváku horko, tak ležím, kde se dá a tak se trochu chladím. Například se usídlím pod stolem, postelí, křeslem, tedy hlavně na zemi. Také hodně bumbám, takže dělám občas loužičky. Večer tak kolem šesté přijede páníček z práce. On se napapá a jdeme na chvíli na zahradu. Tam se vyblbnu, a když se vrátíme zpět domů, tak obvykle padnu pod postel a odpočívám. To ví, je hoko. Hajám tak dobře, že většinou usnu.


Ale dneska došlo ke změně. Páníček přijel až v sedm a přivezl Zdeninu i s kocourem Whiteem. Vítal jsem jí s láskou. Lízal, kousal a otíral se o ní, jak nejlépe dovedu. Hrozně mi chyběla. Ona odnesla Whiteeho nahoru do pokoje a šla se najíst. Pak se mnou šla na zahradu. Vzala i Damiána. Je to stále starý bručoun, ale už si zvykl, že tu jsem. Ze zahrady jsem se vrátil celý udýchaný. Chvilku jsem ležel na chodbě na dlaždicích, abych se ochladil, a pak jsem se nabumbal. Něco jsem zdlábl a šel spinkat.

Káro
.
2. července 2010

Dneska jsem tu měl i Zdeniny, takže to bylo fajn. Dopoledne jsem jako vždy ležel v kuchyni. Občas se pletu, hlavně když se usídlím uprostřed kuchyně. Ale Zdenině to nevadí, tak mě překročí. Ale obvykle hajám pod stolem, tam se nepletu.

V poledne jsem mohl pozdravit pošťačku. Přivezla balík, tak jsem se tam mohl motat. Byla tam i Sněhurka. Zdenina jí pochovala. Já bych se chtěl kamarádit, ale ona nechce. Sice na mě neprská jako Whitee, ale odchází, jakmile se k ní přiblížím.

Odpoledne jsme byli na chvilku na zahradě. Zdenina mě tam s Damiánem vytáhla. Bylo fakt horko. U kyblíku s vodou jsme se s Damiánem pošťuchovali. Zdenina pak vzala hadici a postříkala nás vodou. Mně se to docela líbilo, ale Damián se schoval za stůl. Nemá rád vodu. Potom jsme se šli zase lehnout.
Kolem čtvrtý hodiny přivezli novou pračku a já byl zavřen s Damiánem a paničkou do obýváku. Zdenina se šla bavit s tím pánem, který přivezl tu novou pračku. Já chtěl za ní. Snažil jsem se podhrabat, ale nešlo mi to. Kňučel jsem a kvílel, ale nezabralo to. Vypustila mě z pokoje, až když pán byl pryč. Za chvíli na to přijel páníček i s Helenkou. Takže se mi dům zaplnil mými lidmi. Večer jsem je tam měl všechny, takže jsem byl spokojený.
Káro
.
3. července 2010

Je sobota a doma jsou všichni. Jsem moc rád, že se mi někdo zase neztratil. Ráno jsem si hrál se Zdeninou. Byla to prča. Tahali jsme se o provaz, a já od ní dostal malý míček. Zápasil jsem s ním tak vehementně, že jsem několikrát spadl z postele. Nic se mi nestalo. Vždy jsem pokračovat v souboji s míčkem.

Dopoledne jsem spinkal v kuchyni, byla tam se mnou Zdenina, Helenka, panička i babička. Páníček pobíhal kolem.

Odpoledne jsem byl na zahradě s Damiánem. Bylo tam strašné horko. Takové, že se mi ani nechtělo běhat. Polehával jsem ve stínu. Já mám rád sluníčko, ale nesmí být moc velké teplo. Horko rád nemám. Doma jsem pak dostal vodičku proti blechám, i když žádné nemám.

K večeru jsem dostal kousíček dortu. Helenka totiž měla ve čtvrtek narozeniny. Damián taky dostal kousek. Moc nám to chutnalo. Byla to dobrota, i když Damián to zhltl na ráz, ale já si to vychutnával. Zase jsem si lehl pod postel. Tam je chládek.

O něco později jsem už ležel napůl na dlaždicích. Přišla dolů Zdenina a přivedla s sebou kocoura. Ten kráčel hrozně opatrně. Už na mě neprská, ale utíká. Už jsem o trošku větší než on, takže se mě bojí. Hurá! Už si na mě dovolovat nebude. Většinu času byl na schodech a já běhal pod schodama a provokoval jsem ho. On na mě podezřívavě koukal ze zhora. Nakonec s ním šla Zdenina nahoru. Já vyhrál nad kocourem! To jsem moc rád.
Káro

6. července 2010

Dnes mám narozeniny. Jsou mi dva měsíce. Hned ráno jsem byl vypuštěn na zahradu, kde jsem běhal a blbnul. Po návratu do kuchyně na mě čekala miska granulek. To byla mňamka. Na to jsem se si šel lehnout do obýváku a spinkal. Kolem jedenácté jsem se probudil a páníček se mnou šel ven. Je státní svátek, takže zůstal doma, ale Helenka odjela včera. Venku jsem se pořádně vyřádil s míčkem. Poletoval jsem za ním sem a tam. Unavil jsem se a doma šel spinkat.

Odpoledne jsem dostal nový míček a provaz od Zdeniny. Hned jsem se s ní přetahoval o provaz a potom kousal míček.

O něco později jsem pobíhal po baráku a páníček si mě nevšiml. Prudce otevřel dveře a přiskřípl mi levou přední tlapku. Hned jsem začal naříkat a pajdal jsem k obýváku k mojí ochránkyni Zdenině. Ta mi už běžela naproti a objala mi. Já jí kousal bolestí, ale ona mě jen ještě pevněji objala. Pak mi vzala do náruče a sedla si se mnou do křesla. Po chvilce jsem se uklidnil, přestalo to bolet. Přece jen mi tu tlapku zkoukla, ale nic s ní nemám.

Zbytek večera mě pak všichni rozmazlovali a dávali mi pamlsky. Takže se mi krásně usínalo…
Káro
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama