"Pokud se musíš ptát, nic se nedozvíš.

Pokud víš kde, stačí se zeptat."


Vydala jsem se na Jiný prostor...



19. - 25. června 2010

30. června 2010 v 14:24 | Zdenina |  Káro a jeho deník
19. červan 2010
Narodil jsem se 6. května, ale nyní už několik mých brášků a sestřiček odjelo pryč. Vždycky přijeli nějací cizí lidé, chvilku na nás koukali a pak si jednoho z nás vybrali a odvezli si ho. Už jsme ho neviděli.
Dneska ráno nás zase vypustili na zahradu. Byl tam muž a dvě ženy, kteří na nás koukali. My jsme se jim nebojácně pustili do bot a kousali jsme jim i nohavice. Nakonec si vybrali mě a ta nejmladší žena (Zdenina) si mě vzala do náruče. Moje máma zaštěkla a moji sourozenci zalezli do boudy. Já chtěl taky, ale Zdenina mě nepustila, a pak mě odnášela pryč. To bylo naposledy, co jsem viděl mámu. Dali mě do auta. Chtělo se mi plakat a pokňukával jsem, ale Zdenina mě utěšovala a hladila. Chvíli jsme jeli v autě a pak mě odnesla do domu. Tam byly další dvě ženy, které si mě prohlíželi a hladili. Je tam tak další pes Damián. Nejdřív mě očuchával a pak na mě štěká, vždy když se k němu přiblížím. Je už starší, takže je už bručoun, ale já si ho získám.
Zbytek dne jsem prozkoumával nové prostředí. Uvelebil jsem se vedle gauče a tam jsem spinkal. Pak jsem se napapal a proběhl se po zahradě. Je obrovská a já jsem tak malý, ale jednou vyrostu. Musím hodně spinkat a tak jdu zase spát.
Káro

20. června 2010
Dneska ráno jsem kousal boty, ale nikdo mě nepokáral. Ten pes Damián je fakt bručoun. Pořád na mě štěká, ale už mě hlídá. Všiml jsem si, že on chodí na záchod ven, ale já to ještě neodhadnu, takže se obvykle počůrám na chodbě. Ale snažím se a moje nová rodina to chápe. Mají mě rádi. Mazlí se se mnou a dávají mi hračky. Říkají m Káro a já zatím spíš slyším na "Šmudla".
Dneska Zdenina a Helenka odjeli pryč. Ale ještě předtím mi přinesli bílého kocoura Whiteeho, abychom se skamarádili. Já chtěl, ale on ne. Začal prskat a naježil se. Dělal hrůzu, tak jsem se na něho vykašlal a šel radši papat. Zdenina si kocoura zase odnesla po schodech nahoru. Ještě nevím, co tam je, ale já to zjistím.

Večer mi tady zbyl jen Damián, páníček, panička a babička. Spinkám s páníčkem a Damiánem na posteli. V noci kupodivu můžu ležet vedle Damiána, aniž by na mě štěkal.
Káro
.
21. června 2010
Je pondělí a dneska ráno odjel i páníček. Skoro celý den jsem prospal. Jsem ještě malý, tak musím hodně spinkat. Usídlil jsem se na gauči v obýváku, na druhém spí Damián. Ten jeho je sice větší, ale bručounovi se nelíbí, když mu tam na chvilku vlezu s hračkami. Hned na mě štěká, aby šel dolů. Ale já si z něho stejně nic nedělám. Lidi jsou na mé straně. Několikrát jsem udělal loužičku na chodbě, nějak jsem nedoběhl. Páníček se vrátil až pozdě odpoledne a to už jsem skoro spinkal.
Káro
.
22. června 2010
Dopoledne a odpoledne proběhlo podobně jako včera. Byl jsem tu s paničkou, babičkou a Damiánem. Většinou se napapám, vykadím a vyčůrám, trošku se vyblbnu a jdu zase spinkat. A pak zase na novo. Večer přijel páníček a Zdenina i s kocourem Whiteem. Moc se mu nelíbilo, když se se mnou šla přivítat. Já jí vítal, jak nejlíp to dovedu. Kousal jsem jí nohavice a ruce. Hned mi přišel dům plnější.
Káro
.
23. června 2010
Je středa a hned ráno odjela babička i páníček. Ten prý jezdí do práce, ale já nevím, co si pod tím mám představit. No nic, snad se to jednou dozvím. Dopoledne jsem spinkal.
V poledne přijela za Zdeninou jedna holka, Nikola. Hned si se mnou hrála a mazlila. Já ji trošku ušpinil, ale ona se nezlobila. Říkala mi "Piškot". Přes hodinu jsem s nimi byl venku na zahradě a na záspy. Ke konci jsem byl už hodně unavený. po jedné Nikola odjela a Zdenina mě konečně vzala dovnitř. já se trošku nabumbala šel spinkat. Prospal jsem celé odpoledne.
Večer jsem zdlábl misku granulí a šel ven na záchod. Snažím se nic v domě neudělat, ale někdy to prostě nevyjde. No co, i mistr tesař se někdy splete.
Kára
.
24. června 2010
Zase jsem byl celý den doma jen se Zdeninou, paničkou a Damiánem. Dopoledne jsem prospal, ale jednou jsem musel na záchod. A když už jsem byl na nohou, tak jsou něco i zdlábnul. Ale pak jsem zase usnul. Damián je sice bručoun a nic mi nechce dovolit, ale stejně mě už asi začíná mít rád. Odpoledne jsme se trošku škádlili a on mě převalil na záda, aby mi dokázal, že on je tady pán. Ale já si z něho nic nedělám. Taky jsem byl zase na zahradě. Je fakt velká a já po ní můžu běhat, jak jen chci. To je super. Mám plno hraček, které můžu kousat. A taky se rád přetahuju se Zdeninou o provaz. Je to legrace. Ona je zatím silnější, ale i já jednou budu silný kluk.
Káro
.
25. června 2010
Dneska páníček nešel do práce. Celý dům byl vzhůru už od půl šestý. Páníček a Zdenina někam odjeli, ale kolem šesté se zase vrátili. Kolem osmé mě vypustili z obýváku, ale panička s páníčkem zase někam odjeli. Jeli k doktorům do Klatov. Já byl doma jen se Zdeninou a Damiánem. Ten se naučil skoro celé dopoledne prospat, jako já. Jsem rád, že se nemusím všechno učit jenom já. Zdenina se otáčela v kuchyni, tak jsem se jí tam moc nepletl.

V poledne přijela panička s páníčkem a přivezli i Helenku. Náležitě jsem ji přivítal a zjišťuju, že Damián na mě asi žárlí. Ve dvě odpoledne zas někam odjel páníček a Zdenina, ale to jsem spal, tak jsem ztratil přehled.

Po páté hodině mě páníček se Zdeninou dali do auta a odjeli se mnou do Klatov. Měl jsem strach, aby mě někam neodvezli a nenechali mě tam. Ale to ne. Já dostal obojem a vodítko, s kterým jsem se popral. Dojeli jsme do Klatov a já byl vypuštěn na ulici. Jezdila tam velká auta.
Byl jsem vyděšený. Lidé na mě koukali. Bylo tam spousta cizích lidí. Moc se mi nechtělo běhat, tak mě Zdenina vzala do náruče. Rozhlížel jsem se po okolí. Všude samé krámky a těch lidí. No prostě hrůza. Došli jsme k panu doktoru. Je to veterinář. Prohlížel si mě a pak jsem dostal tabletku na odčervení. Netušil jsem, že bych mohl mít v bříšku červíky. Kde se tam vezmou? Tomu nerozumím. Je toho tolik, co ještě nevím. Musím růst a učit se. Pak jsem ještě dostal píchanec a za dva týdny mě to prý čeká znovu. Potom si mě pan doktor dal do počítače a já mohl jít zase domů. Nechtělo se mi moc běhat, tak mě Zdenina zase nesla v náručí. To nošení se mi začíná líbit. Nakonec jsem zjistil, že umím krásně běhat vedle tašky. To mě baví. Cestou domů jsem se kochal krajinou. Tak krásně ubíhala kolem a já přitom ležím na Zdenině. Doma jsem vyběhl z auta a hned jsem se vyčůral. Zdenina mě pochválila, ale to je pece samozřejmé, že se nevyčůrám v autě, nebo ne? Jsem unavený, tak jdu spinkat.
Káro
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama